Na trati mezi Prahou a Benešovem přepraví vlaky denně tisíce lidí. Nebylo by s ohledem na zátěž životního prostředí skleníkovými plyny lepší, aby vlakové soupravy nahradila letadla? Na první pohled je to nesmysl.
„Tvrdá“ data ze studie Mikhaila Chestera a Arpada Horvatha z University of California v Berkeley zveřejněná ve vědeckém časopise Environmental Research Letters svědčí o pravém opaku. Letecká doprava je ekologičtější než vlaková.
Mohlo by se zdát, že nebude těžké usvědčit oba badatele z omylu. Stačí se podívat, kolik energie „sežere“ lokomotiva a letadlo a kolik zplodin přitom vypouštějí. Vlak vychází z takového srovnání čistý bezmála jako lilium.
Chester s Horvathem však upozorňují na jednu opomíjenou skutečnost. K jízdě vlakem zdaleka nestačí jen nafta pro dieselovou lokomotivu nebo elektřina pro její elektrickou variantu. Nutně potřebujeme i samotnou lokomotivu, vagony, koleje, pražce, semafory, nádraží, závory na železničních přejezdech. Na jejich pořízení, údržbu a konečnou likvidaci je zapotřebí další energie a to s sebou nese vznik dalších zplodin.
Ani nafta či elektrická energie pro pohon vlaku nepadají z nebes a je zapotřebí je vyrobit. Opravdu objektivně lze posoudit energetickou náročnost dopravy a množství vyprodukovaných zplodin, jen když vezmeme v potaz celkovou energetickoekologickou bilanci a nezapomeneme na nezbytné „zázemí“ jednotlivých způsobů dopravy.
Oba kalifornští vědci srovnali jedenáct dopravních prostředků od vlaku přes různé typy automobilů až po letadla. Provoz vlaku je sám o sobě ekologicky relativně „čistý“. Zázemí vlakové dopravy je však dosti „špinavé“ a zvyšuje celkovou emisi zplodin na dvojnásobek. Když připočteme ke spotřebě pohonných hmot v automobilech i výrobu aut, stavbu silnic a další infrastruktury, stoupne produkce zplodin o třetinu.
Potřeby letecké dopravy na infrastrukturu jsou ve srovnání s automobilovou i železniční dopravou výrazně menší. Koleje nebo silnice nahradí vzduch. Letiště jsou jistě náročnější stavby než vlaková nádraží a depa, ale je jich zapotřebí neskonale méně.
Infrastruktura letecké dopravy proto zvyšuje její ekologickou náročnost o 10 až 20 procent. Ekologická zátěž přepočtená na jeden kilometr a jednoho pasažéra je při letu velkým letadlem nižší než při jízdě vlakem poháněným elektřinou z tepelné elektrárny na fosilní paliva.
Čísla z Chesterovy a Horvathovy studie také dokazují, že hromadná doprava není vždycky ekologičtější než doprava individuální. Při jízdě narvaným autobusem městské hromadné dopravy bychom neměli brblat, ale jásat, protože v přepočtu na jednoho cestujícího cestujeme až osmkrát ekologičtěji, než když je autobus poloprázdný a každý pasažér si může pohodlně sednout.
Pokud je v autobusu méně než pět cestujících, bylo by pro životní prostředí šetrnější, kdyby každý z nich jel osobním autem. Vyplatilo by se to dokonce i v případě, že by každý usedl do typického amerického velkého vozu se silným motorem.
Z dat studie Mikhaila Chestera a Arpada Horvatha lze vyvodit i to, kde mají jednotlivé způsoby dopravy největší rezervy. U automobilů, autobusů i letadel padá nejvíce energie na vlastní pohon a nejvíce zplodin přichází z výfuků. Proto u nich lze nejefektivněji snížit emise zvýšením účinnosti motorů a využíváním obnovitelných zdrojů energie.
Naopak u vlakové dopravy se vydá nejvíce energie a vznikne nejvíce zplodin při budování infrastruktury. Proto se příroda nejvíce ušetří při stavbě a rekonstrukcích stanic a nádraží, při inovaci tratí, údržbě trolejí a sítí zásobujících železnici elektřinou, při budování parkovišť či provozu nádražních eskalátorů.
Doprava ve Spojených státech a České republice má své specifické rysy a nelze ji jednoduše srovnávat. Postřeh amerických vědců, že ekologickou náročnost vlakové dopravy snížíme nejrazantněji, když omezíme spotřebu betonu při výstavbě a rekonstrukcích železničních stanic a nádraží, však zcela jistě zaujme i pasažéra vlaku Českých drah. Na již zmíněné trati z Prahy do Benešova určitě, protože tam se mu prakticky po celou cestu nabízí z okénka výhled na zánovní, téměř souvislou betonovou protihlukovou bariéru.
***
VŠECHNO JE JINAK U vlakové dopravy se vydá nejvíce energie a vznikne nejvíce zplodin při budování infrastruktury. Proto se příroda nejvíc ušetří při stavbě a rekonstrukcích stanic a nádraží, při inovaci tratí, údržbě trolejí a sítí zásobujících železnici elektřinou, při budování parkovišť či provozu nádražních eskalátorů.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
