Jiří Paroubek na svém blogu a pak v televizním vystoupení upozornil na to, že za TOP 09 kandiduje člověk, který prý jako komunální politik veřejně vyjádřil ochotu ke střílení Romů. Expředseda přihodil ještě odkazy na další nečekaná spojenectví vládních stran a zarámoval to sugestivní otázkou, zda „hnědne česká pravice“. Je to negativní kampaň, neřkuli osobní útok? Jistěže. Ale Paroubek přinutil novináře a veřejnost, aby se zajímali o to, kdo dotyčný Jiří Jezerský je, v jakém kontextu výroky pronesl (byl souzen a osvobozen s tím, že šlo o nadsázku). Takže díky němu víme o podhoubí politiky zase o něco víc. A to je pozitivní výsledek. Když dnes šéf podzimní kampaně Jan Hamáček říká, že na negativní kampani a osobních útocích ubere, respektive změní tón, nemusíme v tom vidět zvláštní společenský přínos.
Negativní kampaň problematizuje už samotné její pojmenování; i srovnávací reklamy jsou často regulovány či zakazovány.
Ale chtít v politice něčemu zabránit je legitimní cíl, ne každá změna je k lepšímu.
Sociálnědemokratická „komunikace navenek“ by se jistě měla zbavit praktik, jako je nepřiznávání autorství (u billboardů, webových stránek či facebookových skupin), zastrašování účastníků mítinků a televizních debat bouchači a navezeným davem. Také bychom rádi věděli víc o jejím financování. To všechno jsou pravidla, jež se v civilizovaných zemích vyžadují. Samotná negativní kampaň není nutně negativem.
