Před sto čtyřiceti lety zemřel Jan Evangelista Purkyně
Při oslavách padesátého výročí získání doktorátu na pražské lékařské fakultě, které připadlo na prosinec 1868, věnovali čeští medici Janu Evangelistovi Purkyňovi jeho podobiznu.
Zavěsit ji v posluchárně jim však pan profesor nedovolil. Po vyslechnutí oslavné řeči o svém nesmrtelném díle poznamenal: „S tou nesmrtelností jména nesmí se to brát tak doslova. Možno že za sto let málokdo bude vědět něco o Purkyňovi. Ale to nevadí. My také nevíme, kdo pluh vynalezl, ale přesto dělá dále službu člověčenstvu...“
Nedlouho poté, 28. července roku 1869, Jan Evangelista Purkyně v nedožitých 82 letech umírá. Jeho pohřeb na vyšehradském Slavíně se stává celonárodní událostí. A jak to dopadlo s nesmrtelností jeho díla?
S Purkyňovým jménem se dodnes setkávají školáci coby se spoluautorem buněčné teorie či autorem termínu pro buněčnou hmotu - protoplazma... Ale to není zdaleka všechno. Žádné české jméno (byť jako Purkinje) se totiž nevyskytuje ve vědecké literatuře častěji... Co všechno se tedy po něm jmenuje?
Purkyňovy obrázky jsou tři obrazy vznikající v oku po osvětlení svíčkou jako důsledek zakřivení tří lomných ploch oka: rohovky a přední a zadní stěny čočky. Tento jev se stal základem dioptriky, vědy o průchodu světla očním prostředím.
Purkyňův jev zase postihuje skutečnost, že oko se změnou intenzity světla vnímá různé barvy nestejnoměrně. Při „stmívání“ je citlivější ke kratším vlnovým délkám (tedy nejvíce k fialové a modré barvě), při „rozednívání“ naopak k delším (k červené a oranžové).
Také třetí purkyňovský eponym se týká oka: obraz cév v oku se jmenuje Purkyňova cévní kresba.
Objev Purkyňova zárodečného měchýřku, což jest jádro buňky ptačího vejce, ukázal, že i vejce je buňka (arci oplodněná), a akceleroval tím vývoj moderní embryologie. Po Purkyňovi se jmenují také vlákna v srdci, která se jako součást převodní soustavy srdeční podílejí na koordinaci stahů srdeční svaloviny, de facto na tvorbě „správného“ srdečního rytmu. Pravděpodobně nejuznávanějším Purkyňovým vědeckým eponymem jsou pak „jeho“ buňky v mozečku, kde se významně účastní řízení pohybu savců.
Jméno naší fyziologické badatelské jedničky však figuruje i mimo obory biologie a medicíny. Po J. E. P. se v současné době jmenuje univerzita v Ústí nad Labem (v jehož blízkosti se narodil), Česká lékařská společnost (o jejíž založení se podstatně zasloužil) či oborová čestná plaketa Akademie věd ČR za zásluhy v biologických vědách (Purkyně podrobně a neobyčejně jasnozřivě vypracoval strukturu i cíle klasické akademie věd).
Purkyňovým portrétem jsme začali, tak jím i skončeme: existuje jich mnoho, ale jeden je výjimečný - v hale kardiologického institutu Mexika City jsou na stěně dva „skupinové portréty“ badatelů, kteří vynikli v poznávání srdce. Z Čechů je mezi nimi (spolu s internistou Josefem Škodou a patologem Karlem Rokytanským, kteří celý život působili ve Vídni) i - řečeno s Janem Nerudou - „velký učenec, velký Čech, velký Slovan, velký člověk“ Jan Evangelista Purkyně.
