Víte o čem to je celý? Teď
Víte o čem to je celý? Teď myslim to, proč my mladý jsme pro starý jen nemakačenka, co nikde nevydrží. My už prostě nehodláme pracovat, na úkor zdraví, ani životní pohody. Stačí se podívat na vás, co to z vás udělalo za "roboty", bez citů, bez lásky, neustále přesouvající svoje negativní emoce na někoho dalšího, který už se kvůli tý práci, kterou nesnáší, přestali smát. Nehodláme si prostě zničit život, jen proto, aby se dali platit složenky. Žijeme jenom jednou a ničit si ten život nějakou stresovou prací, která nás absolutně nebaví, pro nás nemá smysl. A neznamená to, že nejsme schopný pracovat. Jak rádi bysme pracovali na něčem smysluplném, ovšem to by pracovní trh nesměla řídit smečka personalistů škatulkujících podle životopisů, místo aby hodnotili jakou má člověk v sobě energii tady a teď a dávali šance. Často práce nazýváte jmény, jak z jiný planety. Pak tam člověk přijde a zjistí, že by to zvládl úplně každej, jen stačí dát mu šanci. Potom taky nehodláme hrát ty vaše psychologický hry, já jsem šéf, ty si podřízenej, musíš zkousnout moje mindráky. Ne! Chováme se stejně ke všem, ať jseš generální ředitel nebo uklízečka, člověk jako člověk. Zkrátka něco se tady mění a my jsme generace, která je tím přechodem. Směr se ubírá k tomu, aby práce nezabila a neznechutila celej tvůj nejperspektivnější životní čas, a přitom, aby společnost mohla dále fungovat úplně stejně, ne-li líp. Každej ruku na srdce, co v tý práci děláte. Nestačili by 4 hodiny konstantní práce, než hrát divadlo, že tam 8 hodin pořád něco dělám? Mohl bych pokračovat, ale to už stačí, to hlavní jsem napsal. Zkrátka - pracovat ano, ale ne za každou cenu. Zdraví psychické i fyzické je na prvním místě. V tom je ta změna.