Byly to nejhloupější volby, jaké jsme za těch jednadvacet let zažili. Dopadly totiž právě tak, jak všichni čekali. A volby bez překvápka jsou jako Václav Havel bez rrráčkování či Agáta Hanychová bez vyšpulených rtíků.
Zažité pravidlo našeho volebního dramatu zní: Volby dopadnou docela jinak, než všichni čekají.
1990: Občanské fórum jede jak asfaltový válec: Ve „Federálu“ má 67 křesel ze 101.
1992: Oblíbenou vládu tvoří převážně oblíbení členové Občanského hnutí – jenže s 4,6 zůstávají před branami sněmu, veškerou moc přebírá ministr financí Václav Klaus. A teď největší pecka: Klaus se staví do čela české, nikoli federální vlády. Lidem jen velmi pomalu dochází, že o rozdělení země je rozhodnuto. Potichu a navždy.
1996: Favorizovaná ODS získává dohromady se svými partnery pouhých 99 křesel.
1998 Odepsaný Klaus drtí Unii svobody, získává nečekané stříbro a nakonec předává klíče od Strakovky arcinepříteli Zemanovi.
2002: Spojení socialistů a Čtyřkoalice sice dle předpokladů vítězí, ale pouhých 101 hlasů vytváří vládu téměř bezvládnou. 2006: 100:100 je výsledek, který netipoval vůbec, ale vůbec nikdo.
2008: Navzdory zažité pravdě, že krajské a senátní volby vyhrává vždy pravice, zalije zemi „oranžové tsunami“. Všichni hejtmani mají na krku oranžové šály – a Blaničtí rytíři mlčí jako hrob.
2010: Navzdory předpovědím, navzdory sociálnědemokratickému buldozeru poháněnému půlmiliardovou reklamní nádrží, navzdory směšnému Radku Johnovi, uhynuvším lidovcům a hroutící se ODS získá středopravicový slepenec bezmála ústavní většinu!
Ale teď?
Umolousané billboardy zkazily krajinu. Stamiliony zmizely u marketingových agentur. A výsledek jsme přitom klidně mohli už dopředu opsat z cedulí sázkové kanceláře. Fakt někoho takováhle politika ještě baví?!
