Turnerova cena se ve Velké Británii uděluje od roku 1984. Za jejím vznikem stála skupina soukromých osob, ale od počátku spolupracuje se státní Tate Gallery. Jméno získala po britském malíři Josephu Mallordu Williamu Turnerovi. Pro cenu, která chce popularizovat současné umění, jde o symbolickou volbu jména. Turnerovo dílo bylo v době svého vzniku považováno za kontroverzní, později se však stalo všeobecně akceptovanou národní klasikou.
Aby se předešlo oceňování zavedených jmen, Turnerova cena se uděluje umělcům do padesáti let. Získávají ji tedy aktivní umělci uprostřed kariéry. Předešlá dekáda byla ve znamení vítězů z generace takzvaných mladých britských umělců. Ti se proslavili díly, která navazovala na pop art a někdy měly provokativní charakter. Mezi nejznámější laureáty patří Rachel Whitereadová nebo Damien Hirst.
Letošní finále Turnerovy ceny bylo ovšem z hlediska potenciálu vnímáno jako slabé. Všichni čtyři finalisté jsou seriózními umělci, kteří se nepouštějí do mediálně vděčných výstřelků.
Dexter Dalwood je zkušený malíř, který se, vzhledem ke své padesátce, soutěže účastnil naposledy. Ve svých obrazech pracuje s citacemi různých malířských jazyků nebo konkrétních děl od kubismu až po současné umění.
Angela de la Cruzová se také často vyjadřuje pomocí obrazů, i když u jejích výtvorů máme někdy pocit, že byly zasaženy živelnou pohromou: obrazy leží na zemi nebo trčí ze stěny, plátno je oddělené od napínacích rámů. Její malířská díla expandují do prostoru a stávají se z nich barevné a znepokojující sochařské konstrukce.
Třetím finalistou se stalo sdružení The Otolith Group, nazvané podle orgánu středního ucha udržujícího lidský organismus v rovnováze. The Otolith Group tvoří umělci Kodwo Eshun a Anjalika Sagarová. Vyjadřují se především videem, často novým způsobem interpretují existující dokumentární záběry. Některá jejich díla mají podobu smyšlených zpráv z budoucnosti. Mezi jejich oblíbená díla, která nově zpracovali, patří například i vědecko-fantastická povídka Stanislava Lema Futurologický kongres.
Vítězka Susan Philipszová začínala jako sochařka. Zajímalo jí působení prostorových objektů na jejich okolí. Postupně začala pracovat se zvukem a s jeho specifickými možnostmi definovat a ovlivňovat prostor, ve kterém zní. Začala sama zpívat a záznam svého hlasu reprodukuje v různých prostředích: v galerii, na náměstí nebo v obchodním středisku. Zaujala ji tradice lidových písní předávaných z generace na generaci. Ve finále Turnerovy ceny vystavila galerijní verzi své zvukové instalace ve veřejném prostoru: v akusticky zajímavém prostoru pod třemi mosty v Glasgow zpívala tři různé verze středověké písně o utopeném milenci.
Turnerova cena si v Británii získala velkou autoritu a naplnila, co si kladla za cíl: popularizovat současné umění. O finalistech a vítězích se široce diskutuje – i když ne vždy lichotivě – nejen v seriózních novinách a časopisech, ale dokonce i na stránkách bulvárního tisku. Ten si většinou všímá jen skandální roviny předkládaných děl, přesto alespoň jednou do roka přináší zprávy ze světa výtvarného projevu. Umění je tak v Británii populární jako nikdy předtím a právě Turnerova cena a výstava jejich finalistů přitáhne do galerie i návštěvníky, kteří do ní jinak nezavítají.
Webové stránky Turnerovy ceny nabízejí zajímavé statistické údaje. V šestadvacetileté historii ceny bylo jen 18 procent finalistů nominováno za malbu, ale celých 32 procent za prostorové instalace a 27 procent za projekty kombinující různá média. Dalších 14 procent nominovaných se zabývalo videem nebo filmem a 9 procent fotografií. Malíři doposud získali cenu jen čtyřikrát. Ženy tvoří 24 procent všech historických finalistů, ale Susan Philipsz je zatím čtvrtou ženou, která cenu získala. Letos je to vůbec poprvé, kdy byl Turnerovou cenou oceněn umělec za práci na poli zvukové instalace.
***
TURNEROVA CENA
Turnerova cena je britské ocenění, které chce popularizovat současné umění. Letos je získala Susan Philipszová, která zaznamenává svůj hlas, a ten pak reprodukuje v galeriích, náměstích nebo obchodních střediscích.
