* LN Proč jste vůbec začala psát německy?
S němčinou jsem v kontaktu odmala, začínala jsem jako samouk, pak jsem studovala germanistiku na Filozofické fakultě v Olomouci a nakonec jsem odešla přes Düsseldorf do Berlína. Německá kultura je mi blízká.
* LN A co tedy jste – německá autorka?
Německy píšící česká autorka či českého původu, jak chcete.
* LN Je to v Německu výhoda, je to exotické?
Záleží na tom, s kým mluvíte. Jsou lidi, u kterých pořád hraje roli historie – česko-německé vztahy, i když je mnoho snah tyhle dvě země spřátelit. Jsou i lidé, kteří ve mně vidí pokračovatelku tradice německé literatury v Čechách – odešla jsem do Německa dobrovolně bez politických důvodů. A pak mě zařazovali i mezi východoevropské autory. To jsem byla v šoku, už jen z toho pojmu, protože ten termín pro mě má negativní konotace... Můj román Ich heisse Diener mohl už vyjít, ovšem byla bych zařazena mezi autory z „Osteuropy“, ale já se cítím odjakživa jako Středoevropanka, a termín Osteuropa je pro mě historicky passé a geograficky k České republice neadekvátní.
* LN Kdy tedy váš román vyjde?
Hledám nového nakladatele, protože ten původní, který mě doprovázel na Ingeborg-Bachmann-Preis, se pak rozhodl, že jej nevydá. Dosud vydával jen překladovou literaturu, ale je velký tlak, aby nakladatelé publikovali i mladé autory... Jenže teď přišla krize, a jelikož se jedná o malého nakladatele, tak to nakonec zase stáhnul. Ovšem nehledám nakladatelství jen v Německu, ale i ve Švýcarsku a Rakousku.
* LN Jak velký dopad Cena Ingeborg Bachmannové má?
Je to literární cena pro autory z celé německy mluvící oblasti. Nakladatel pošle povídku nebo pasáž z románu, není to omezené stářím ani počtem publikací autora, jedinou podmínkou je mít nakladatele. Můj text Der Briefschreiber byl v roce 2007 vybrán mezi osmnáct nominovaných textů – psalo se, že bylo zasláno přes tisíc textů. Jde o takový literární maraton či literární „show“ – text čte autor třicet minut a třicet minut má devítičlenná porota na to, autora chválit či kritizovat. Běží to v televizi na 3sat po celý víkend, je to literární obcí velmi sledované a nominovaní autoři jsou pak bez ohledu na to, jak uspějí, respektováni.
* LN Ovšem vy jste toho asi dostatečně nevyužila.
Do značné míry ne, protože jsem tehdy román ještě neměla dokončený... Nicméně mi už v Německu kniha vyšla, je to dokonce asi jeden z nejdražších debutů. Jedná se o povídku Piquadrat, kterou se rozhodl vyrobit, vydat a umělecky doplnit litografiemi Andreas Hegewald. Kniha vyšla jako bibliofilie ve dvanácti exemplářích na originálním papíře. Stojí tisíc pět set eur.
* LN Co české vydání vašeho románu?
Teď spolupracuji s Pražským literárním domem. Již zmíněná povídka Piquadrat, která je malou částí románu, byla nyní přeložena do češtiny. Jiná pasáž z románu také již vyšla v revue Labyrint a Větrné mlýny před časem publikovaly divadelní hru Pěkné vyhlídky v mém „překladu“...
* LNA budete případně román překládat do češtiny vy sama?
Asi ne. Vždy jsem měla pocit, jako bych ztratila jakousi citlivost pro psanou češtinu. I když jsem si Pěkné vyhlídky přeložila, bylo to velmi náročné.
* LN Svůj román tedy do češtiny překládat nechcete, ale teď jste přeložila do němčiny román Jáchyma Topola Kloktat dehet.
Ano, a byla to zajímavá práce právě v tom, jak tyto dva jazyky fungují a nefungují. Nicméně jsem to překládala s německým překladatelem, protože v románu jsou občas neobvyklé jazykové deformace či myšlenkové zkratky, a na tohle je němčina citlivá, tady musí už jen rodilý mluvčí říct, co němčina snese, aby to nakonec nevyznělo jako překladatelovo neumětelství.
