Při pohledu na knihu vážící několik kil musí konzumenta nutně napadnou, zda se vydavatelé jen nepředhánějí, kdo z nich předloží čtenářům mohutnější, těžší a rozměrnější knihu. Některé výtvarné publikace dnes lze sotva donést domů, nedovolují běžné zacházení. Není možné si k nim sednout, aniž by se člověk nevystavil krajnímu nepohodlí. Jde o to, zda a v jakém případě to má opodstatnění. Někdy jde totiž o pouhou exhibici grafika a vydavatele, jindy má velký a neskladný formát smysl.
Michelangelo Buonarroti patří k umělcům, o kterých vyšla nepřehledná řada vědeckých i populárních, menších či rozsáhlejších, někdy i vícesvazkových publikací. Jeho osobnost zaměstnává od renesance až do dneška životopisce a historiky umění, kteří neustále hledají nové souvislosti a většinou o něm píší s nefalšovaným obdivem. Jistě právem, není důvod zpochybňovat ani jednu součást jeho tvorby neobvyklého rozsahu, šíře záběru, dokonalosti formy i filozofické hloubky. Také Michelangelův zvláštní osud se přímo nabízí, aby se stal námětem pro beletristické, nebo dokonce filmové zpracování.
Je otázka, co se ještě dá na jeho tvorbě zkoumat, co nového mohou bádání přinést. Nejspíš jde o trpělivé studium spornějších děl, o využití nových vědeckých metod. Jde hlavně o přesnější určení kreseb a o jejich jasně zdůvodněné připsání. To je důležité nejen pro odborníky, ale také pro obchod: připsáním Michelangelovi by cena jistě mnohonásobně vzrostla. Proto musí být odborníci velmi opatrní a nepodléhat vnějším tlakům - neviditelná ruka trhu tu může působit značně negativně.
Nové pohledy Autoři publikace o Michelangelovi Frank Zöllner, Christof Thoenes a Thomas Pöpper jsou známí němečtí teoretikové zaměření na italskou renesanci. Kniha vzbuzuje pozornost nejen svými obrovskými rozměry, ale i důkladností zpracování. V tomto případě je přece jen přínosné, že můžeme umělcovu tvorbu sledovat v maximálním měřítku. Některé malby tak vnímáme dokonce lépe, než když se z dálky budeme dívat na originály.
To platí například pro Sixtinskou kapli, které autoři monografie právem věnovali značnou pozornost. Zásluhou knihy můžeme snáze pochopit, že měl Michelangelo až neuvěřitelný smysl pro prostorové vztahy a rozvržení monumentálních obrazů. Když vleže z lešení maloval fresky na stropě Sixtinské kaple, neměl po celou dobu žádný odstup. A přesto dokázal dodržet proporce, vyjádřit pohyby, přesně dodržet kompoziční schéma.
Kniha je rozdělena do deseti kapitol podle období či oblasti, do kterých Michelangelo zasáhl. Všestranně hodnotí jeho přínos, ať už jde o sochařství, malbu, kresbu či architekturu. Znovu si uvědomíme, o jak mimořádnou a v celé historii ojedinělou osobnost jde.
Obsažná a přitom přes svou monumentalitu přehledná publikace znovu připomene, v čem všem spočívá umělcův význam. Totiž v ovládnutí všech principů určujících vývoj renesance, v jejím syntetickém završení a v závěru života dokonce v předjímání dalšího vývoje, v náznacích barokní citovosti, nebo dokonce exaltovanosti. Některá zásadní díla, jako například slavné sochy Davida, Mojžíše nebo Bakcha, můžeme sledovat v různých detailech i z rozmanitých pohledů. Všimneme si tak vztahů, které bychom jinak nezaznamenali ani přímo na místě. Najdeme tu známá, ale i nová srovnání s jinými autory, jsou tu kresebné studie, které přibližují postupný vývoj Michelangelových představ. Kniha je po všech stránkách promyšlená, skýtá do značné míry vyčerpávající pohled na tvorbu jednoho z největších géniů historie. Jen těžko ji ale umístíme ve své knihovně.
HODNOCENÍ LN ****
F. Zöllner, Ch. Thoenes, T. Pöpper: Michelangelo
Taschen/Slovart 2008
