Jen tak tam zádumčivě stál v přední řadě s bílou květinou v klopě, aniž by shromážděnému davu řekl jediného slova. Proslovy tentokrát čínský prezident a generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching přenechal jiným. Při připomínce 80 .výročí nejtragičtější kapitoly druhé čínsko-japonské války a jednoho z vůbec nejcitlivějších témat v čínsko-japonských vztazích se držel výrazně více v ústraní, než by se čekalo.
Nikoliv snad proto, že by neměl co říct. Ostatně, bylo to právě za jeho působení v čele miliardové země, když Čína prohlásila 13 .prosinec Dnem uctění památky obětí nankingského masakru. Každoročně si tak v tento den připomíná tisíce obětí, které v roce 1937 zmasakrovala japonská armáda po dobytí tohoto východočínského města. Podle tokijského tribunálu tam měli Japonci na svědomí smrt 155 tisíc lidí. Čínské zdroje hovoří až o dvojnásobku.
  |
Rozhodnutí prezidenta Si Ťin-pchinga vynechat projev k 80. výročí těchto událostí, byť by si o něj tato příležitost přímo říkala, je vnímán jako mimořádně smířlivé gesto vůči Tokiu. Dost možná vůbec nejvstřícnější za dlouhé roky prosycené vzájemným osočováním z historického revizionismu.
Peking v minulosti opakovaně kritizoval Japonsko, že odmítá přiznat krutosti páchané vojáky japonského impéria na čínském území v letech 1931 až 1945. Tokio se nikdy výslovně za zvěrstva napáchaná na okupovaných územích – nejen v Číně, ale také v Koreji, na Tchaj-wanu a praktické v celé jihovýchodní Asii – neomluvilo.
Japonci zabili 300 tisíc lidí během šesti týdnů. Čína si připomíná 80 let od Nankingského masakru |
Někteří japonští historici kritizují Peking, že počty obětí a rozsah zločinů záměrně zveličuje. Na druhou stranu mnozí v ostrovním císařství, vrcholné politiky nevyjímaje, odmítají byť připustit zločiny spáchané japonskou armádou.
Ošemetnou kapitolou sama pro sebe jsou pak učebnice dějepisu. V minulosti některé počet obětí japonského řádění odhadovaly na pouhé tři tisíce a zločiny bagatelizovaly. Loni také Tokio dokonce hrozilo, že nepošle UNESCO pravidelný finanční příspěvek kvůli tomu, že do dokumentárního programu zařadilo materiály o nankingském masakru.
Emoce na čínské straně pravidelně jitří také návštěvy japonských politiků v šintoistické svatyni Jasukuni, která je zasvěcena vojákům a civilistům, kteří zemřeli v boji za císaře. Mezi nimi i odsouzeným válečným zločincům. Zvlášť citlivě se pohlíželo na návštěvu japonského premiéra Šinzóa Abeho. Nejen kvůli postu, který zastává, ale i jeho rodinné historii. Abeho děd Nobusuke Kiši byl jedním z čelných představitelů loutkového státu v Japonci obsazeném Mandžusku.
Byznys i bezpečnost v pozadí
Si Ťin-pchingovo tiché gesto vyslané do Tokia přichází v době, kdy se vztahy obou zemí dočkaly nesmělého oteplení. Lídři Číny a Japonska, druhé a třetí největší ekonomiky světa, si na listopadovém summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) ve Vietnamu s úsměvy třásli před kamerami rukama a slibovali „nový začátek“.
Důvody jsou prozaické. Země pojí neustále se prohlubující ekonomická provázanost. Navíc s rozhodnutím prezidenta Donalda Trumpa stáhnout Spojené státy z projektu takzvaného Transpacifického partnerství (TPP), jež mělo být největší zónou volného obchodu na světě, vycítil Peking příležitost.
Při svém setkání s japonským premiérem tak Si Ťin-pching apeloval mimo jiné na prohloubení spolupráce v rámci rozrůstající se nové hedvábné stezky. A jestli něco země v poslední době spojilo, pak je to i snaha zamezit destabilizaci regionu či dokonce konfliktu kvůli pokračujícímu severokorejskému jadernému a balistickému programu.
