Verše začala Meriniová psát a publikovat v antologiích už v šestnácti letech, zároveň se milostně zapletla s několika členy salónu kritika Giacinta Spagnolettiho. V téže době u ní propukla duševní choroba. První sbírku Orfeova přítomnost, ovlivněnou Rilkeho imaginací, vydala ve dvaadvaceti a oslavil ji i Pier Paolo Pasolini.
Po narození dcer Emanuely a Flavie, jejichž otcem byl majitel pekařství, se na téměř dvacet let odmlčela a pobývala v psychiatrických zařízeních. Mezitím se jí narodily další dvě dcery a manžel zemřel. Podruhé se vdala za dvaaosmdesátiletého básníka Michele Pieriho a opět se vrátila do ústavů. Z hrůzných psychických zážitků se v posledních dvou dekádách vypsala řadou sbírek a vzpomínkových děl. Zpěvačka Milva vydala před pěti lety album Milva canta Merini s její poezií, zhudebněnou Giovannim Nutim. Je hanba, že ji naši italianisté opomíjeli a její heslo se nenachází ani ve Slovníku italských spisovatelů (Nakladatelství Libri, 2004).
Alda Meriniová zemřela v neděli v Miláně na rakovinu kostní dřeně ve věku osmasedmdesáti let.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
