PRAHA Děti Gabriely a Viléma Čechových z Kroměřížska nemohou chodit do školky. Nechtějí je tam pustit hygienici, protože nejsou očkované. Kvůli stejnému problému museli Čechovi zaplatit na pokutách osm tisíc korun. Soud ale nyní rozhodl, že jejich trestání nebylo oprávněné. „Řada rodičů běžně komentuje očkování tím, že děcka mají pár dní horečku. My jsme nechtěli malé tělíčko našich narozených dětí vystavovat takové zátěži,“ vysvětluje matka čtyř dětí.
Pro odmítnutí povinné vakcíny se Čechovi rozhodli před několika lety. Hygienická stanice za to v roce 2008 každému z rodičů dala pokutu tři tisíce, tisícovku navíc musel každý zaplatit jako náhradu řízení. Po dvou letech se jim ale podařilo vysoudit peníze zpět. Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden rozhodl, že stát nesmí dle současné právní úpravy za porušení povinnosti očkování trestat. Stanovuje ji totiž vyhláška ministerstva zdravotnictví a to podle soudců nestačí. Aby mohl stát za odmítnutí vakcíny potrestat, musí pravidla podrobně stanovit přímo zákonem. Čechovým se tak podařilo dosáhnout po dlouholeté diskusi o očkování prvního vážnějšího zvratu.
O tom, zda má stát vakcinaci nařizovat, nebo ji nechat na dobrovolném posouzení rodičů, se přou lékaři, rodiče i různá občanská sdružení. Odmítnutí očkování často hrálo roli i ve chvílích, kdy stát odebíral matkám jejich děti. Jako jeden z argumentů to sociálním úředníkům posloužilo před několika lety při odebrání holčičky, které chtěla matka dát jméno Půlnoční bouře.
Samotný spor o tom, zda očkování nařizovat, nebo ne, rozsudek NSS neřeší. Měl by ale do budoucna zabránit, aby stát trestal rodiče neprávem, a přinutit ministerstvo, aby pravidla nastavilo správně. Co teď úřad udělá, zatím neví. Budou to řešit jeho právníci.
„Vidíme problém hlavně v tom, že nebyli pokutováni jen rodiče, kteří své děti zanedbávají. Ale zbytečně i ti, kteří chtěli očkování ze zdravotních důvodů dítěte třeba jen odložit,“ říká David Zahumenský z Ligy lidských práv, která Čechovým bezplatně pomáhala připravit argumentaci, se kterou by u soudů uspěli. „Rozhodnutí NSS by mělo vést k celospolečenské diskusi o tom, jak vyvážit zájem na zajištění ochrany veřejného zdraví a zájem na respektování svobodné volby rodičů,“ říká Zahumenský.
Ročně se kvůli pochybnostem o očkování obrátí na Ligu desítky rodičů. Případ Čechových se nyní vrací Městskému soudu v Praze, který loni zamítl jejich žalobu proti ministerstvu. Pro další rozhodování je ale teď vázán názorem NSS.
Další rodiče, kteří už dříve zaplatili kvůli odmítnutí vakcíny pokutu, ale své peníze zpět asi nevysoudí. Uplynula totiž většina lhůt. Nějakou šanci by dle právníků mohli mít snad jen ti, jejichž případ je starý nejvíce rok nebo už leží u soudu.
Pravidla očkování by se však mohla už brzy alespoň trochu uvolnit. Exministryně zdravotnictví Dana Jurásková chtěla před svým odchodem z úřadu vyhovět námitkám pediatrů proti očkování na tuberkulózu. Dětem se totiž vpichuje jen pár dní po narození a může přinést vážné potíže. Ministerstvo proto pracuje na tom, aby se proti tuberkulóze očkovalo jen dobrovolně.
***
JAK SE OČKUJÍ MALÉ DĚTI V ČESKU
Povinné očkování platí v Česku pro deset nemocí
Proti tuberkulóze se děti očkují v prvních dnech života - nejdříve čtvrtý den po narození, nejpozději do konce šestého týdne. Od loňského roku se nepřeočkovává.
Uvažuje se o zrušení povinného očkování.
Takzvanou hexavakcínou se děti očkují proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae typu B, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě typu B.
Děti se jím očkují od třináctého týdne po narození, musí mít ale zhojené reakce po očkování proti tuberkulóze. Má několik přeočkování i v pozdějším věku dítěte. Proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se očkuje nejdříve v patnáctém měsíci života dítěte. Přeočkovává se po několika měsících, horní věková hranice pro očkování není stanovena. Od letošního roku se děti plošně očkují také proti pneumokokům.
Vakcína je hrazená pojišťovnami, její podávání ale neupravuje zákon, a je proto dobrovolná.
Jak to chodí jinde v Evropě
Povinné očkování dětí platí i v jiných zemích, většinou jsou to východní státy - Slovensko, Maďarsko nebo Polsko.
Ve většině západních zemí Evropy je naopak očkování dětí dobrovolné - například v Rakousku, Německu, Švýcarsku či Velké Británii. Také některé původní členské země Evropské unie mají povinné očkování, ale pro mnohem menší počet nemocí než v Česku - třeba v Itálii pro čtyři, ve Francii pro tři.
