Ale je to humor s rodokmenem. Vznik kreslených karikatur a vtipů v moderním slova smyslu datují kurátoři výstavy Rude Britannia (Neomalená Británie), která je přes léto k vidění v londýnské galerii Tate Britain, do 17. století. V sekci klasiků jsou k vidění motivy, které přečkaly staletí a dodnes si je půjčují kreslíři po celém světě. Třeba porcování světa posazeného na talíři coby výjev z chutné večeře – to je motiv, jímž se od nepaměti komentují války a mocenské choutky.
Slavného kreslíře Jamese Gillraye k němu počátkem 19. století inspirovalo anglické zápolení s Napoleonem. Na jeho kresbě je zeměkoule naservírovaná jako švestkový nákyp a spolustolovníkem francouzského diktátora je tehdejší britský premiér William Pitt.
Vtipné na celé věci je, že Gillray pro Pitta pracoval. Zdá se tedy, že schopnost bavit se na vlastní účet nebyla premiérovi cizí. A tak z celé věci vycházejí nejkomičtěji čeští politici, kteří ještě v jedenadvacátém století ženou karikaturisty před soud.
Kdyby zažívali to, co Margaret Thatcherová! Nedělní večery asi nepatřily k jejím nejmilejším. Leda že by měla železný i smysl pro humor. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let si totiž právě tou dobou pouštělo dvanáct milionů Britů televizní pořad Spitting Image (v Česku se pokusila tenhle formát probudit k životu TV Nova pod názvem Gumáci). Plastovou loutku Thatcherové mluvil chlap a premiérku zobrazoval seriál tak drsně, že konzervativní tisk prosil o milost a skuhral, že správná karikatura má vyjadřovat také úctu ke své oběti.
A Tony Blair?
Kdo by si tipnul, že mistr politického optimismu skončí jednou ve skladišti dějin hned vedle válečníka Napoleona a vraha milionů Hitlera? Z turisty Blaira fotícího se před vybuchující ropnou rafinerií kdesi v Iráku mrazí, i když se člověk směje. Stejně jako z kresleného vtipu, jenž se zamýšlí nad tím, proč iráckou invazi zkoumala britská speciální komise s vyloučením veřejnosti. Proč?
Protože z Blaira se stala hnijící zrůda podobná hmyzu, z níž je nevolno i mužům v talárech. Současníci mohou mít na politika různé názory, ale v očích britských kreslířů dopadá hůř snad jen nacistický vůdce ohlodávající kosti svých obětí.
Jenže takový je britský humor. Jak varují sami organizátoři výstavy – neomalený. A Britům prochází snad díky tomu, že pokud zrovna nevtipkují, vynikají v gentlemanství i fair play.
***
Repro Tate Britain (Chicken Knickers – Tate,The Plum-pudding in Danger – Andrew Edmunds, Photo Op – Kennard Phillipps, Idol-Worship or the way to preferment – British Museum, Der Führer’s Future – Imperial War Museum, Tchatcha! – Spitting Image)
