Na silné hodnocení letošního mistrovství světa ve fotbale je příliš brzy. Nicméně divák se stěží dokáže již nyní ubránit silnějším dojmům. Mezi ně patřila například obava, že některé národní týmy nepřijely na šampionát fotbal hrát, ale zavraždit. Od úspěšného dokonání temné mise většině z nich zabránilo vyřazení ve skupinách. Vzpomeňme jen na Francii, která nevybíravě hřešila již v kvalifikaci s Irskem, nebo na Itálii, patřící tradičně již k podezřelým. Nepěkný úmysl měl nejspíše i jinak sympatický Nový Zéland. Ve všech případech však zasáhl hrací systém. Tím však divákovy obavy neskončily.
Naopak. Vypadá to, jako by fotbalu šlo o život až nyní v play off. Zločinné indicie se přitom přesouvají z týmů na všemocnou Mezinárodní fotbalovou federaci FIFA. Jejími výkonnými pomocníky se stávají rozhodčí. Jsem dalek jakýchkoliv konspiračních teorií, že jde o domluvené scénáře. Takové pomluvy šíří frustrovaní fotbalisté, kterým poté, co zažili nějakou křivdu, nic jiného asi nezbývá. Budiž jim prominuto.
Hlavním důvodem selhávání rozhodčích není konspirace, ale samotná FIFA. Tato organizace bezpochyby již slyšela o moderní přenosové technice. Nicméně ve své téměř papežské bohorovnosti se rozhodla ignorovat jakékoliv korektury mimo svůj dosah. Prý je to v souladu s podstatou fotbalu. Vysvětlujte to ale například Irům poté, co dostali neregulérní gól od Henryho v kvalifikaci, anebo čerstvě Angličanům, co jim byl upřen nádherný Lampardův gól. FIFA si pohrává s vlastní neomylností. S tou však má dnes problémy i katolická církev. A to je jiný kalibr.
K ještě horšímu prohřešku však došlo v dalším osmifinálovém zápase, kdy rozhodčí uznali ofsajdový gól Argentiny proti Mexiku. Tady nebylo opakovací techniky třeba. Stačilo mít trochu kuráže a vrátit jásající Argentince zpátky na zem. To ale rozhodčí nedokázali. Působili, s trochou nadsázky řečeno, jako satrapové íránského prezidenta Ahmadínežáda během loňských voleb. Ty volby by Ahmadínežád – podobně jako Argentina zápas s Mexikem – stejně vyhrál, nicméně jeho podpůrci se rozhodli hrát na jistotu. Možná i v jejich případě za to mohl obyčejný strach. Každopádně organizace, které se neumí vystavit přímé kontrole, si porozumění nezaslouží.
Operetně korupční FIFA Nejsem přirozeně blázen, abych srovnával úroveň fungování FIFA s tradičními církvemi či totalitním režimem. FIFA, mimo jiné i díky svému prezidentovi Seppu Blatterovi, působí spíše operetně korupčním dojmem. Za vše hovoří už Blatterova kariéra: vedle let funkcionaření v tak vypečených organizacích, jako jsou FIFA, mezinárodní hokejová federace a mezinárodní olympijský výbor, si střihl i členství ve světové organizaci na podporu podvazkových pásů, mající za cíl odradit ženy od nošení punčocháčů na úkor výše uvedeného spodního prádla. Nebylo by tudíž divu, kdyby si Blatter spíše rozuměl s „manželkami a přítelkyněmi“ fotbalistů (v angličtině pro to již existuje regulérní zkratka „wag“) než s fotbalisty samotnými.
Za Blatterovy vlády to proto na nějakou razantnější změnu v rozhodování zápasů nevypadá. Jediné, co se nabízí korigovat, je slavný výrok Garyho Linekera. Ten by v dnešní podobě mohl znít: fotbal hrají dvě mužstva po jedenácti hráčích, zápas trvá devadesát minut a na závěr to FIFA vždycky zmrví. Kdo by chtěl zažít trochu spravedlnosti, ten ať se raději dívá na americké kriminální seriály.
***
FIFA se ve své téměř papežské bohorovnosti rozhodla ignorovat jakékoliv korektury mimo svůj dosah
Stačilo mít trochu kuráže a vrátit jásající Argentince zpátky na zem. To ale rozhodčí nedokázali.
O autorovi| TOMÁŠ KAFKA, básník a diplomat
