Vnaší zemi se fungování neviditelné ruky trhu přeceňuje už desítky let, ačkoliv už její základní myšlenka – a to sice, že každý člověk se chová tak, aby maximalizoval svoje zisky, čímž bohatne i společnost jako celek – je pochybná. Potvrdí mi to každý, kdo aspoň jednou v životě utratil litr za taxíka, jen aby objel pět hračkářství a sehnal mizerných pár kousků plastu, které se nejmenovaný hračkářský gigant rozhodl půl roku nevyrábět, čímž z nich udělal supernedostatkové zboží a místo svých zisků začal maximalizovat zisky telefonním společnostem, taxikářům a výrobcům alkoholu. Poté, co objedete půl Prahy a obtelefonujete celou, si panáka prostě dát musíte. Ekonomicky racionální otec by si ratolesti sezval, vysvětlil by jim, kdy začíná třetí kvartál, a pak by se opět vrátil k četbě burzovního lístku, ale takového neznám. Představa, že se lidé chovají ze své podstaty ekonomicky racionálně, je samozřejmě směšná pro každého, kdo už aspoň jednou zažil Vánoce, na druhou stranu se nedá tvrdit, že by se tak chovat nechtěli. Ba naopak – touží po tom celou svou duší. Svým ekonomicky neracionálním chováním se trápí, hořce si ho vyčítají, a kdykoli se jím připraví o poslední zbytek peněz, touží se změnit tak silně, že si za poslední pětistovku rádi zakoupí knihu o tom, jak se naučit šetřit. Protože ekonomicky racionální chování je společností idolizované a – podobně jako kombinace opálení, světlých vlasů a atletické postavy – pro většinu z nás jen obtížně dosažitelné, protože člověk má spíš tendenci – přiznejme si to – chovat se jako pitomec. Vyhazovat peníze z okna, nalítnout podvodníkům a grázlům, platit nesmyslné bankovní poplatky a půjčovat si na nevýhodný úrok. (Na tomto místě bych rád poznamenal, že netvrdím, že na světě ekonomicky racionálně se chovající lidé neexistují. Existují. Jen s nimi není sranda, takže je větší šance, že je spíš neznám.)
Je však otázkou, zda je skutečně v zájmu nás všech se tak trýznit. Vyčítat si, když si člověk chce udělat radost a koupí si mobil, který nepotřebuje; když si za nesmyslné prachy koupí sadu nožů, která dokáže přeříznout i pikslu lančmítu, což je úkon, který nikdy v životě nebude muset vykonat; když koupí dětem hračky, které ti nezvedení mladí hajzlíci stejně neocení a brzy rozflákají. Vždyť co jiného roztáčí kola ekonomiky než mrhání? Jaká by byla například Čína dnes ekonomická velmoc, kdybychom v posledních dvaceti letech ekonomicky neracionálně nenakupovali tamní šunty? Tak proč nám to všichni vyčítají? Proč polepují Prahu billboardy o tom, že jestli si „vypůjčíme, tak zaplatíme“? Možná proto, že pokud ekonomicky neracionální jedince dostatečně zdeprimují, roztočí tím kola farmaceutického průmyslu. Jinak si to nedovedu vysvětlit...
***
Ekonomicky racionálně se chovající lidé existují. Ale není s nimi sranda.
