Neděle 12. května 2024, svátek má Pankrác
130 let

Lidovky.cz

Nesoudržné skupenství

Česko

Turgeněvův Měsíc na vsi posunul režisér Radovan Lipus ve Švandově divadle k výrazné komediální nadsázce, jež nabývá podoby až groteskního šklebu.

Ivan Sergejevič Turgeněv je dnes známý více jako prozaik než dramatik, i když nepochybně ovlivnil vývoj evropského dramatu druhé poloviny 19. století; zejména pak jeho Měsíc na vsi (napsán 1850, uveden 1872), pronikající přes líčení detailů všedního života k vnitřnímu stavu postav, což dovoluje hovořit o blízkosti Turgeněva a Čechova. Jestliže jiné Turgeněvovy hry upadly v zapomnění, pak pro tyto vlastnosti zůstal Měsíc na vsi po desítky let na repertoáru divadel; byť i jeho popularita slábla, když s nástupem 20. století lyričnost, náladovost a nostalgii jeho realismu vystřídala syrová drsnost. Inscenace Radka Lipuse, kterou nedávno uvedlo Švandovo divadlo v Praze, si je vědoma tohoto vývoje evropské realistické dramatiky od časů Turgeněvovy úspěšnosti, a posunula proto polohu hry k výrazné komediální nadsázce.

V první polovině předvádí představení panoptikum pokroucených, nepatřičně se pitvořících postav; občas jakoby až moc. Především však tento proud, valící se trvale do hlediště, jako by neměl jiný důvod než snahu za každou cenu rozesmát. Druhá polovina však důrazně ukáže, že šlo o stavbu a rozvinutí poetiky, která tímto posunem utváří znepokojivý obraz určitého společenského života. Inscenace přečetla dokonale a poctivě motivy a témata textu. Učinila z nich součást scénického tvaru, jenž režijním pojetím a vedením koncepčně a promyšleně buduje osobitou poetiku jako nemilosrdnou analýzu deformovaných jedinců a jejich vztahů. Toto vidění určuje i scénografii Petra Matáska, vycházející z proslulého Turgeněvova líčení ruské přírody. Proměnila pro ni tak příznačné břízky v naddimenzované kmeny. Ty obklopují reálné prostředí děje jako hrozivý a všudypřítomný symbol deformace.

Přitažlivost zplanění citů Deformovanost se však v druhé polovině inscenace odkrývá jako její klíčové východisko především režijněhereckým řešením situací, které jednáním názorně předvádějí skutečnou podobu postav. Doktor Špigelskij Tomáše Pavelky se z excentrického a zábavného kašpárka a baviče mění ve scéně námluv s Lizavetou Bogdanovnou v brutálně praktického a vypočítavého manipulátora lidských osudů, pubertálně švitořící a skotačící zamilovaná Věročka Anny Fišerové dozrává milostným zklamáním v člověka přijímajícího lhostejně tento životní způsob. Její sokyně v lásce Natalja Petrovna v plastickém, temperamentním a dynamickém výkonu Kláry Cibulkové ztrácí šarm, eleganci, koketující přitažlivou ženskost a propadne vším a ve všem neovládanému dychtění po mladičkém učiteli studentu Koljovi. Jiří Suchý nabízí touto postavou bezmocnost nezkušené naivity, která netuší, jakou krizi pouhou svou přítomností způsobila. Je jí však stejně výrazně poznamenán, protože ona celková deformace zanechává na čemkoliv ničivé následky. S pozoruhodnou silou to stvrdí situace mezi statkářem Islajevem Milana Kačmarčíka a rodinným přítelem Rakitinem. Oba uctívají a vzývají vznešené abstraktní principy lidských vztahů, ale přesto se jejich vztah rozpadá. Rakitin Kamila Halbicha se vyznačuje přitahující nejednoznačností. Je jediný, kdo se snaží životní bídu prosvětlit mravními ideály - ale v tomto prostředí nemůže než prohrávat a o to více působí jako zoufale jednající snílek.

Ansámblové herectví této inscenace přijalo za svou poetiku, jíž režie interpretuje text. Hraje se o nesoudržném skupenství, které bez soucitu, lásky, upřímných vztahů, slušnosti a fungující elementární hodnotové stupnice je kruté ke každému svému příslušníku, ale zároveň mu tuto krutost vnucuje, když na první místo staví sebestředné cíle. V závěru představení se postavy přitisknou - zády k hledišti -k těm deformovaným břízám, aby se jejich kmeny náhle obrátily a nastolily černou tmu symbolické nicoty. Tento svět nemá perspektivu -ale jeho zplanělost je mocnou přitažlivou silou. Je to inscenace, která bez razantních zásahů do textu svou poetikou otevírá divákům dveře do umělého, nezvyklého světa divadla, jenž je ovšem i naléhavou výzvou k přemýšlení o světě dnešní reality.

HODNOCENÍ LN

I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi

Překlad: Jiří Mulač Režie: Radovan Lipus Scéna: Petr Matásek Švandovo divadlo, premiéra 10. 1.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!