Tvrzení dlouholetého (a dnes již naštěstí bývalého) ředitele odboru speciálního vzdělávání ministerstva školství Jiřího Pilaře uvedená v článku Zmatky exministra Lišky (LN 15. 3.) jsou natolik nehorázná, že na ně musím reagovat.
Řeči o „neodbornému mísení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami s běžnou populací za každou cenu“ jsou nejlacinějším argumentem zastánců segregovaného vzdělávání.
Vládou schválený Národní akční plán inkluzivního vzdělávání však žádné takové teze neobsahuje. Klade si za cíl zkvalitňovat podmínky, které základní školy nabízejí pro vzdělávání dětí se zdravotními i sociálními handicapy. Každý student speciální pedagogiky ví, že inkluzivní vzdělávání je jednou z variant, nikoliv jedinou. Segment speciálních škol zůstane zachován. Cílem změn je poskytnout rodičům skutečnou možnost zvolit vzdělávací cestu pro své děti. Pan Pilař však čtenářům sugeruje představu, že bude někdo rozhodovat za ně. Opak je pravdou.
Netvrdím, že pan Pilař způsobil nepříznivou situaci romských žáků ve vzdělávání. Pro její systémovou nápravu však ve své funkci (z níž jsem jej svého času odvolal) neudělal prakticky nic. Neudržitelný stav hájí dodnes.
Pan Pilař také odkazuje na kompetenční zákon. V té souvislosti se hodí poznamenat, že jeho nástupci dokázali navázat velmi dobrou spolupráci s MPSV i neziskovým sektorem. V rámci meziresortní spolupráce začali připravovat koncept rané péče o sociálně znevýhodněné děti a významně se podílejí na přípravě transformace systému péče o ohrožené děti. Pan Pilař nic z toho nedokázal.
Píše-li pan Pilař, že se nechce chlubit „úspěchy“ v oblasti ústavní péče, hodí se poznamenat, že vskutku není čím. On je však schopen za úspěch vydávat to, že teprve 13 let od sametové revoluce byla vydána zákonná norma, která částečně napravila nejzávažnější nedostatky zděděné po komunistickém systému dětských domovů a výchovných ústavů. V tomto kontextu je pro pana Pilaře jistě úspěchem i neustále stoupající počet dětí v ústavní výchově a absence návazné péče o ty, které ji opustí. Prý nebylo v jeho moci přispět ze své pozice ke zlepšení stavu! Proboha, a co jste, pane exřediteli, celá ta dlouhá léta na ministerstvu dělal?
O autorovi| Ondřej Liška, předseda Strany zelených, bývalý ministr školství
