Naše krávy jsou výsledkem procesu zdomácnění, který začal v neolitu. Na člověka si začaly zvykat před deseti tisíci lety a k samostatnému životu rozhodně vybaveny nejsou. Sledovat, jak se dobytek pár kilometrů od hlavního města přizpůsobí životu bez hospodáře, může být zajímavým zážitkem pro fanoušky postapokalyptických příběhů. Svět, v němž budou v kulisách betonových trosek zdivočelé lidské tlupy bojovat o přežití se smečkami zmutovaných, kdysi domestikovaných predátorů, nám zatím nehrozí. Je nicméně zajímavé, jak relativně rychle proces přizpůsobení probíhá.
Lze říci, že bezprizorní zvířata dnes obyvatele terorizují – ohrožují jejich majetek i možnost pohybu. Je to ale člověk, který nedodržuje pravidla a počíná si nezodpovědně. V době, kdy se v Evropě čím dál tím odvážněji mluví, ale nejen mluví, o zakotvení práv zvířat, by úřady měly být schopny zajistit dodržování nikoli zvířecích práv, ale lidských povinností vůči závislým zvířatům. Konkrétně povinností člověka, který si je pořídil a není schopen jim zajistit podmínky k životu. To jsou pak ty stohy předpisů a soudní spory o to, zda mají zvířata nárok na sociální dávky, poněkud tragikomické.
