„Svými sportovními výkony chci dodat odvahu slepým lidem na celém světě,“ říká třiatřicetiletý keňský běžec Francis Thuo Karanja, který se dnes v poledne postaví na start Pražského půlmaratonu. Pochází z Nairobi, z chudé rodiny, má dvanáct sourozenců. V osmi letech onemocněl malárií a oslepl – tehdy začal běhat, připojen provázkem k bratrovi. Denně zvládají deset až patnáct kilometrů hrbolatými nairobskými ulicemi nebo stepní trávou. Svými výsledky a odměnami začal pomáhat rodině, později prostřednictvím neziskové organizace Světlo pro svět i dalším nevidomým.
„Zaměřujeme se na prevenci a léčbu odstranitelné slepoty v nejchudších zemích Afriky. Jde o lidi, co trpí šedým zákalem, který odstranit lze,“ přibližuje Dana Plavcová, ředitelka občanského sdružení Světlo pro svět v Česku. „Francisova slepota nemůže být odstraněna, ale cítí, že může přispět k vědomí, že je třeba lidem v Africe pomáhat, že je možné je zachránit,“ dodává.
Myšlenky na světový rekord Karanja se stal mistrem světa na 5000 a 10 000 metrů, loni na paralympiádě v Pekingu získal stříbro na kratší trati. Vodičem mu je jeho bratr James, Francisův osobní rekord v půlmaratonu 1:10:29 ze Štýrského Hradce 2007 je jen o čtyři vteřiny horší než světový rekord nevidomých.
„Mým snem bylo získat medaili z paralympiády. Světový rekord mi zatím uniká, ale opět jsme s bratrem tvrdě trénovali a letos bych ho chtěl překonat,“ líčí Karanja.
Může k tomu dojít už v Praze? „Těžko říct, trénujeme v Nairobi, kde je 22 stupňů. Budeme potřebovat tři čtyři kilometry na rozehřátí,“ plánuje nevidomý Keňan.
