Cigaretový kouř a filmové plátno se mají rádi, někteří kritici mají za to, že až moc. Ale co naplat, dým ve filmu vypadá dobře...
Jedna z mých nejoblíbenějších kuřáckých scén je ale vlastně nekuřácká. Ve snímku Noc svatého Vavřince (1982) Paola a Vittoria Tavianiových provádí vesnický předák Galvano (Omero Antonutti) část sousedů přes frontovou linii, zachraňuje je tak před vyvražděním nacisty. Skupina nocuje v přírodě, Galvano se probudí časně ráno, jde se trochu projít, všimne si, že kousek od něj cosi leží na zemi. Je to krabička chesterfieldek, znamení, že uprchlíci dosáhli cíle. Galvano ji s posvátnou úctou zvedne a najde uvnitř jednu ještě nevykouřenou. Dá si ji do úst, posadí se, ale nezapálí si, Sedí ochromen silou okamžiku.
Nakonec je to s těmi kuřáckými scénami někdy podobné jako s těmi erotickými. To, co se nestane, člověk může prožívat daleko silněji.
