Stalo se tak při nedělním jazzovém koncertě, který rázně ukončil jeden z přihlížejících punkerů. Skleněnou lahví trefil kytaru jedné z největších hvězd světového jazzu Robbena Forda.
Rozčilení diváci začali punkera s kohoutem na hlavě bít, život mu zřejmě zachránili přihlížející policisté. „Dejte nám toho Kocábova chráněnce. Stejně ho hned pustíte,“ křičel na policisty jeden z rozhněvaných diváků. Od té doby je ten, kdo se potácí s vyholenou hlavou či kohoutem v městských parcích, i ten, kdo třeba stříká sprejem na zeď nebo žebrá u nádraží, chráněncem Michaela Kocába. Ministra, který nedávno pomohl pražským squaterům, když jim po vystěhování ze squatu zařídil nové bydlení.
Politologové naznačují, že i to může být reakce a odraz pohledu lidí na Kocábovu pomoc squaterům. „Lidé jsou na tohle téma velmi citliví a mediální obraz takové pomoci bohužel zastiňuje všechnu další práci, kterou Kocáb dělá,“ říká politolog Tomáš Lebeda.
Po nedělním incidentu se o Kocábových chráněncích mluví po hospodách, na dětských hřištích,v parku. Všude, kde se někdy potácejí lidé dle názoru většinové společnosti pochybného vzhledu.
I světoznámý muzikant Rudi Linka, který festival čtvrtým rokem pořádá, je ze zobecňování události na českobudějovickém náměstí nešťastný. I když řada Budějovičanů vyčítá punkerům, že zařídili městu světovou ostudu, podobný incident se mohl stát i kdekoliv jinde. „Ten člověk byl mentálně narušený, pak se mi sám omlouval, že to nechtěl udělat,“ říká Linka. Každý den dostává stovky e-mailů, v nichž ho lidí žádají, aby festival nerušil - to ale ani dělat nehodlá.
Jestliže podle něj někdo řadí pachatele do skupiny takzvaných Kocábových chráněnců, dělá chybu. „Musíme si zvyknout, že žijeme v demokratické společnosti, která pomáhá i lidem, jejichž způsob života většině ostatních nevyhovuje. Jestliže to ministr Kocáb dělá, nikdo by ho za to neměl odsuzovat. Naopak,“ říká Linka.
