Právě předevčírem byla třem novinářům udělena Cena Ferdinanda Peroutky. V letu připomeňme tuto osobnost české žurnalistiky: Peroutka byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Do roku 1939 byl také hlavním komentátorem novin, které nyní držíte v ruce. Poté byl vězněn nacisty. Roku 1948 prchl před komunisty do USA, kde pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Jeho promluvy byly knižně vydány pod titulem Mluví k vám Ferdinand Peroutka. Cenu zaštítěnou jeho jménem uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky jednomu či více publicistům za jejich dlouholeté dílo.
V Panteonu Národního muzea byli tentokrát vyvoláni jménem dva muži a jedna žena. Petruška Šustrová je nejen novinářka, přeložila též na dvacet odborných knih. Její filmové dokumenty z krajů, jako je třeba Karabach či Gruzie, vyžadují i dávku osobní odvahy. Pavel Kosatík je znám jako spisovatel faktu a literární historik. Jeho zatím poslední publikací je kniha Manželky prezidentů – deset žen z Hradu. A Jan Macháček je eso, co se týče ekonomie. Každodenní Audit, kterým už rok a půl e-mailem bombarduje veřejnost, je poučeným průvodcem ekonomickou krizí. A právě Macháček ve své děkovné zdravici vyjádřil zármutek nad tím, že žurnalistická obec nyní nemá příliš dobré jméno. Dnešní novinář je podle něj až příliš svírán bulvarizací a „internetovou žurnalistikou“. Pročteme-li si ovšem pečlivě práce právě tří letošních laureátů, vidíme, že situace není až tak hrozná.
Udělení ceny tleskáme a přejeme mnoho následovníků a dalších výborných textů.
Jáchym Topol
