Upřímně řečeno, otázku „Napsal byste, jací jsme?“ jsem loni dostal z jedenácti českých redakcí. Takový zájem se mi zdá pozoruhodný: naznačuje, že Češi chtějí být stále lepší. (Proč by se jinak pořád ptali sami sebe „Jací jsme?“, a ještě tím oblažovali i sousedy?)
Jak říkal nositel Nobelovy ceny polského původu, spisovatel Isaac Bashevis Singer, bible je tak zajímavá proto, že popisuje výhradně to, co lidé dělali, jak se chovali, a nikoli co si mysleli. Takže navrhuji podívat se nejprve, jak se Češi chovají.
Čech Petr V., zpravodaj Českého rozhlasu ve Varšavě. Když se dozvěděl, že moje maminka je po operaci páteře ve vážném stavu a nemůže chodit, dvakrát mi nabídl, že nás zaveze, kamkoli budeme chtít (nemám auto ani řidičák). Viděl jsem se s ním dvakrát v životě. Chovají se takto Češi?
Češka v pokročilém věku – zamlada dělala pro rozhlas reportáž ze slavnostního odhalení Stalinova pomníku v Praze, ale musela v ní zamlčet, že jeho autor spáchal sebevraždu – si už po padesáti letech nedokázala k této události nic vybavit. Říkala, že je dnes už slepá a hluchá: Nepovím vám nic, ale přijďte, popovídáme si, ochutnáte můj kompot. Chovají se takto Češi?
Čech M., policista z Prahy, se mi svěřil, že nikdo neví o jeho horlivé víře v Boha. „Moje matka neví, že jsem věřící, otci jsem to řekl až na jeho smrtelné posteli. Jen moje dívka něco tuší.“ M. přemýšlí, že by časem emigroval do některé křesťanské země. Nechuť a výpady vůči věřícím na českém internetu mu připomínají útoky na židy v Německu 30. let. Neustále píší, že jeho víra v Boha je hloupost, báchorka, duševní choroba. Chovají se takto Češi?
Čech Martin E., šéf zahraniční rubriky Hospodářských novin, o mé knížce prohlásil, že je plná stereotypů a klišé o Češích, ještě než ji přečetl. Chovají se takto Češi?
Češi v internetových diskusích prohlašují, že moji knihu neznají, ale nemusejí ji číst, protože ji přece napsal „polský kokot“. Chovají se takto Češi?
Češka Lilian S. z Ostravy mi e-mailem gratulovala, jakmile se kniha objevila mezi českými bestselery. Chovají se takto Češi?
Čech Michal G. mi na měsíc nabídl svůj prázdný pražský byt. Nechtěl za to žádné peníze. Když jsem trval na tom, že zaplatím, dal mi kontakt na nadaci Alma – pomoc dětem, která se stará o dětské domovy, ať peníze pošlu jí. Chovají se takto Češi?
Čech Milan S. mi po zhlédnutí Wajdova filmu Katyń v ČT snížil nájem o 20%(v jiném bytě; postupně jsem si jich v Praze pronajal sedmnáct). Chovají se takto Češi?
Čech Pavel Š., šéfredaktor Reflexu, mi po zhlédnutí Katyně napsal: „My Češi máme pěknou kulturu, ale vy Poláci máte pěknou duši.“ Chovají se takto Češi?
Čech Karel P. mi už sedm let dluží 6000 Kč. Chovají se takto Češi?
Češi – číšníci v centru Prahy – jsou zloději. Už deset let se mě snaží při placení ošidit, jak můžou. Chovají se takto Češi? Češi – číšníci na Žižkově – mě nikdy nešidí. Chovají se takto Češi?
Čech, majitel hospody U Vystřelenýho oka, mi vždycky dává první pivo zdarma. Chovají se takto Češi?
Češka Jiřina K. mi pronajala pokoj. Po mém odjezdu vytáhla z koše na smetí mé vyhozené ponožky, vyprala je, zaštupovala a při příští návštěvě vrátila, protože tak hezkých ponožek by byla škoda... Chovají se takto Češi?
Češka Helena S., postarší a s bolestmi páteře, se za náledí a hrozné vánice vydala za svým známým veterinářem pro neurologický lék – v Čechách je levnější než v Polsku – pro psa, když jsem ji o to poprosil. S vědomím, že lék prodlouží psu život nejvýš o pár měsíců. (Psa neznáme osobně ani já, ani Helena S.) Chovají se takto Češi?
Čech Tomáš R. se chová jako jeho otec Václav. Kdykoli začnu na nějaké obtížné téma, které by ho nutilo zaujmout vážné stanovisko, říká „O tom mi nemluv, nechci nic vědět“ a radši mi poví vtip. Chovají se takto Češi?
Češka Jiřina F. z Národního filmového archivu v Bartolomějské ulici v Praze pro mě jednou jedinkrát cosi hledala v oddělení tisku. Víckrát jsme se neviděli. Teď mi na Boží narození poslala pohled. Chovají se takto Češi?
Takže přesně takoví jste, milí Češi.
