Závěr roku, kdy většinou vládne předvánoční idyla a novinářsky mdlá sezona, probíhal v Bratislavě překvapivě bouřlivě a dramaticky. Spustil to s vervou sobě vlastní premiér Robert Fico, který na speciálně svolané tiskovce dramaticky zvěstoval, že se začátkem prosince setkali zástupci nejvlivnějších médií, aby proti němu zosnovali spiknutí. Tento milovník konspiračních teorií už tři roky úspěšně přesvědčuje veřejnost, že není na světě větších škůdců nad novináře.
Jestli mají vrcholní středoevropští politici něco společného, pak fanatickou nenávist k svobodnému tisku. Dvacet let po něžné revoluci to je dost smutné pojítko.
Pozor, pozor, hazard je hřích...
Člověk si přitom radši ani nechce představit, jak by vypadal stav korupce slovenské socialisticko-nacionalistické koalice, kdyby investigativní novináři soustavně nekoukali mocným na prsty.
V roce 2009 byla příkladem za všechny obrovská aféra s odprodejem kvót na vypouštění oxidu uhličitého americké firmě Interblue Group. Podle premiéra byl obchod pro stát „neuvěřitelně výhodný“, ačkoli Slováci prodali své kvóty o třetinu levněji než Češi. Obchod nevyšetřuje jen slovenská policie, ale i FBI. V mezinárodním hodnocení korupce podle Světového ekonomického fóra klesla má vlast od nástupu současné vlády ze 76. na 137 příčku.
Na Fica zdatně navázala hysterie rozpoutaná kolem plánovaného zábavního a herního komplexu v Bratislavě. Podle konzervativního demokrata Františka Mikloška projekt představuje „největší ohrožení bezpečnosti Slovenska od roku 1989“ (víc než únos prezidentova syna tajnou službou v roce 1995 nebo fakt, že si ministr spravedlnosti Štefan Harabín tykal s šéfem albánského drogového gangu – a přesto byl následně jmenován předsedou Nejvyššího soudu?). Bratislavu – dosud zřejmě morálně čistou jako lilie – prý zamoří „prostituce, drogy, podsvětí, kriminalita“.
Jistěže bych byl mnohem raději, kdyby se v mém městě postavilo nové muzeum, ale jsem realista. Když chce někdo na okraji sídliště Petržalka vybudovat za 1,5 miliardy eur x-té nákupní centrum, další akvapark, tři hotely a obrovské kasino... jak libo. Já tam chodit nebudu, ani si to nemohu dovolit, ale pokud se někdo touží rekreovat na křižovatce dvou dálnic, proč mu to zakazovat.
... a to je něco nového?
Je vždycky lepší, když se třeba prostituce odehrává ve zvláštních domech pod policejním a zdravotním dohledem než na ulicích nebo v Sadu Janka Kráľa. A na takový hazard, jaký teď v zemi probíhá s veřejnými financemi, stejně žádné rulety ani točící se jahůdky a citronky nemají. Za každou sekundu roku 2009 se dluh Slovenska zvýšil o 147 eur.
Většina náboženství hráčství toleruje. Židé během chanuky rozsvěcují sedmiramenný svícen menóru, dávají dary – a hrají kvitlech, což je v podstatě blackjack. Ani Nový zákon tuto činnost nezakazuje (na rozdíl od koránu). V Evropě se katolická církev tradičně snažila vyhradit pro hraní pár dní v roce, aby lidé nehráli příliš a nepropadli závislosti. Za skutečně vážný považuji spíš rozmach internetového pokeru, kdy se nekontroluje zdraví ani věk.
Pokud někdo tvrdí, že Metropolis znamená import zvrhlého západního životního stylu, ať si přečte, co o gamblingu psali Gogol a Dostojevskij. Při hrách se švindlovalo odjakživa – viz Caravaggio se svými Falešnými hráči. Hazard k nám nepřijde s dokončením komplexu, dávno tady zdomácněl: už dnes žije padesát tisíc slovenských rodin se závislým gamblerem.
V Metropolisu bude hráčství, doufejme, pod přísnou kontrolou, přinese do státního rozpočtu 600 milionů eur ročně na daních a vytvoří tisíce pracovních míst. Mám ale jeden návrh.
Když Metropolis, tak i „Kunsthalle“ V civilizovaných zemích se významná část výnosů z loterií a hazardu věnuje na kulturu – i u nás se to slibovalo mnohokrát, ale nikdy nesplnilo. Takže?
Nechť se postaví Metropolis a ze zisku ať vznikne i „Kunsthalle“ čili galerie současného slovenského umění, Literární dům a koncertní sál jako náhrada za PKO. Zbourání Parku kultury a oddychu (byla o něm řeč na tomto místě 7. 11. a 5. 12.) totiž městští poslanci pod tlakem developera těsně před Vánocemi definitivně schválili.
Bratislavané se proti svým pravicovým zastupitelům vzbouřili, což je situace skutečně paradoxní a pro levicového premiéra nečekaný dárek pod stromeček...
Náš brloh není třeba budovat na zelené louce; už dávno stojí a jmenuje se Slovenská republika.
O autorovi| Michal Hvorecký, spisovatel Autor (* 1976) je bratislavský spisovatel
