LN: Sledovali jsme smutnou proměnu mnoha lidí v premiérském úřadě. Zůstaneme-li jen u vašich předchůdců, tak z veselého bracha Mirka Topolánka se stal hněvivý vztekloun, zpřátelského konzervativce Petra Nečase se stalo štvané zvíře... Chcete být vůbec premiérem?
Samozřejmě že ano – ale to není úplně přesná odpověď. Já chci být architektem změny v této republice. Chci, aby se tady dělala politika, která slouží zájmům těch lidí, které bych mohl nazvat střední třídou. Lidem, kteří chodí do práce, platí daně, starají se o děti, orodinu. Lidem, kteří by měli více těžit z ekonomického růstu, kteří by měli žít vzemi, kde věci fungují. Abych tohoto dosáhl, abychom žili vzemi, kde je svoboda, demokracie aprosperita, kde to všechno funguje, tak kvůli tomu jsem vstoupil do politiky a kvůli tomu chci být i premiérem. A těch věcí, které jste naznačoval, se moc nebojím.
LN: Naznačujete, že tu není svoboda, demokracie a prosperita? Respektive že je liberální demokracie ohrožena jako v okolních zemích, třeba Polsku a Maďarsku?
Demokracie je přece ohrožena v každé chvíli. Demokracie je cílový stav, kněmuž směřujeme, a musíme bojovat za jeho zachování. Demokracie není ohrožena ani tak tím, že někdo v nějakou chvíli dělá něco špatně, ale když ztratí demokraty, když lidé přestanou být přesvědčení, že je správným řešením. Takže vždycky nějaké ohrožení je.
Ale já nemám rád velká slova avelká varování, to křičení při každé hlouposti, že právě teď se nám hroutí demokracie, to je mi opravdu cizí. Ale je fakt, že v naší zemi a v osobě Andreje Babiše se spojila obrovská moc ekonomická, politická a mediální. To je prostě pravda, stejně jako je pravda, že se k moci dostaly síly, které jsou extrémní – myslím komunisty. A Andrej Babiš je přivedl k moci, oni spoluurčují agendu, jak jsme viděli například na církevních restitucích.
Viděl bych tu i ohrožení svobody, třeba tím, jak se stále rozšiřuje moc státu, jak je všechno strašně složité. To jsou všechno věci, s nimiž je potřeba něco dělat. A nemusíme nutně dělat žádné zásadní reformy.
LN: Úplně nerozumím, jak chcete zvětšit svobodu, aniž byste nás zbavil předpisů a regulací?
My jsme nedávno představili „Fikci souhlasu“. To zní sice poněkud poeticky, ale ve skutečnosti jde o princip, který mění vztah občana a státu. My přece nejsme žádní služebníci státu, kteří pokorně čekají, až se stát milostivě uráčí rozhodnout. Fikce souhlasu říká: úřad má na vydání závazného stanoviska třicet dní, pokud stanovisko nevydá, znamená to, že se vyjádřil kladně. A hotovo.
LN: Právě značná část oponentů Andreje Babiše už pět let mluví o konci demokracie, některá média, kde často vystupujete, soustavně píší ozhroucené demokracii, nové normalizaci, druhé republice... Tuto rétoriku nesdílíte?
Pochopte, já si nestěžuji. Beru věci tak, jak jsou. Ale pravda je, že zejména když jsem přišel do vedení ODS, mediální prostor byl velice zúžený, vjednu chvíli jsme nezajímali vůbec nikoho amnozí novináři věřili, že ODS je definitivně mrtvá. To se, jak víte, nestalo, dnes jsme druhá nejsilnější a na pravici jasně nejsilnější strana. To, že část médií je vlastněna politickými soupeři, je prostě skutečnost. Ale v tom zúženém prostoru využívám všechny kanály, které jsou.
Ale k té druhé části otázky: Jak jsem vysvětloval, svoboda a demokracie je ohrožena v každé chvíli, studenti se učí slavný citát Ronalda Reagana „Svoboda není nikdy vzdálena od zániku více než jednu generaci“.
Mimochodem, i kvůli tomu jsem kandidoval na předsedu ODS, aby naše demokracie měla kvalitní politické strany. Bez nich to prostě nejde, a kdo tvrdí opak, utápí se v iluzích. Všechna ta nová seskupení a hnutí se dříve či později buď promění v klasickou politickou stranu, nebo zaniknou.
