Kdyby nám mělo od prvního být opravdu ouvej, cožpak bychom tak rozhazovali? Stěží, spořiví obyvatelé Česka neutrácejí bez rozmyslu. Většina populace uvažuje pragmaticky, ví, že reforma je potřebná a že to, co zažíváme, je pouhý začátek.
Dopady vyšších cen či regulačních poplatků u lékaře na sociálně nejslabší lze bezproblémově a operativně kompenzovat. Nečinnost z let minulých především při reformě důchodů musíme napravit rychle, ekonomové říkají, že každé otálení bude tvrdě zaplaceno.
Kdybychom na změny rezignovali už nyní, protože budou nepříjemné v jednotlivostech, mohli by dnešní třicátníci o svých starobních důchodech poměrně věrohodně pochybovat. To je v situaci, kdy nevíme, čím nás překvapí stále rostoucí ceny energií, „odhad“ spíše konzervativní.
Zachování předreformního stavu bylo neudržitelné, o tom nepochybuje ani dnešní opozice, jen o tom pokrytecky mlčí. Reformami se bráníme vynuceným změnám, které by bolely mnohem víc.
