V Hudebním divadle v Karlíně uvedou Kálmánovu operetu Čardášová princezna
Během roku se prý nenajde jediný okamžik, v němž by se na některé světové stanici nehrála nějaká melodie z Čardášové princezny. Tvrdí to alespoň intendant Budapešťského operetního divadla, který si říká Kero. Ve čtvrtek bude mít v Hudebním divadle v Karlíně jeho nastudování slavné Kálmánovy operety premiéru.
Bitva při zkouškách, klid po premiéře
Šéf inscenačního týmu očekává do té doby ještě pár napínavých dní. Přiznává, že vynaložil spoustu energie, aby prosadil, i za cenu leckdy ostrých tvůrčích střetů, své pojetí. „Měli jsme rozdílné názory na tempo hudby, na způsob zpívání, na rytmus některých scén. Mám rád bitvu při zkouškách. Při představení už potom ale musí všechno plynout v klidu.“ O tom, proč inscenovat operetu, ale režisér pochybnosti nemá. „Že už se dnes operety nepíší? Barokní hudbu už taky nikdo neskládá, a hraje se. A Shakespeare už taky dávno nepíše, a přece jeho hry mají stále na celém světě úspěch. V tom není problém. Kálmánova hudba je věčná, napínavé je jen to, jak ji podáte.“ Svou verzi Čardášové princezny Kero s velmi dobrým ohlasem uplatnil nejenom v Budapešti, ale i v Salcburku, Mnichově, Petrohradě a dalších evropských městech. Říká, že v každé zemi má inscenace, byť jeho vlastní pojetí je stejné, trochu jinou atmosféru. „Každý soubor přidá své národní specifikum, jiná je míra hravosti, jinak se herci berou vážně, jiný je rytmus představení. Maďarská inscenace je výbušnější, salcburská tvrdší, v ruské verzi bylo víc sentimentu... A na českou verzi se přijďte podívat – pokusil jsem se najít kompromis mezi tradiční operetou a současným dílem,“ zve Kero. „Jde tu o lásku, o moc, o peníze, o eleganci, o hranici mezi skutečností a hrou, jež se tu střetávají. Téma je staré, ale život současný. Věřím, že se bude líbit mladým lidem a že Čardášovou princeznu budou milovat i ti, kdo operetu už dávno neviděli. Hodně jsem se snažil prosadit svůj pohled, ale myslím, že nakonec to nebude daleko od české duše. Je tam kus melancholie i kus humoru, a to je to, co mám na českých filmech a knihách rád, že nevtíravě míchají od obojího trochu.“ Režisér Kero si velmi pochvaluje hlavní představitele, například nadšeně hovoří o Pavle Břínkové v roli Anhilty. Hvězdu budapešťského kabaretu Orfeum Sylvu hrají a zpívají Iveta Dufková a Sisa Sklovská, vídeňského knížete Edwina, který se do ní zamiluje, alternují Aleš Briscein a Marián Vojtko. V dalších rolích vystoupí Karel Škarka, Jan Urban, Dita Hořínková, Michaela Nosková, Jan Ježek, Oldřich Kříž, Roman Škoda, Oldřich Král, Václav Vostarek, Jiří Schoenbauer a Josef Oplt. Až na hudební nastudování a dirigenty (Kryštof Marek a Ota Balage) je tvůrčí tým maďarský – choreografie György Gesler, scéna Ágnes Gyarmathy a kostýmy Andrea Bartha. Nejznámější opereta Emmericha Kálmána vděčí za svůj přetrvávající úspěch nejenom skvělé hudbě, ale i vtipnému libretu (Leo Stein, Béla Jenbach). Pro českou verzi napsal nové texty Adam Novák.
