Ti, kdo varují před monopolizací energetických zdrojů, mají od včerejška čerstvý argument. Litva, země do značné míry srovnatelná s Českem, se ze dne na den stala z vývozce elektřiny jejím dovozcem. Čím to? Pouze tím, že hodinu před koncem roku vypnula poslední reaktor jaderné elektrárny Ignalina. Tak zněla podmínka při jejím vstupu do Evropské unie.
Litva vstoupila do EU hlavně proto, aby se pojistila před vlivem Ruska. Ale když se na Silvestra zbavila zdroje 70 procent své elektřiny, je Rusku vydána nejvíce za posledních dvacet let. „Jsme připraveni dodávat tolik elektřiny, kolik bude potřeba,“ říká premiér Kubilius. Ale za jakou cenu? O to jde. Zajímá to občany, kteří budou letos platit za elektřinu o třetinu více. Zajímá to i politiky, kteří budou dovážet elektřinu i zemní plyn na její výrobu z Ruska.
Osud Litvy dokládá, že EU nefunguje jako unie, ale jako spolek nesourodých států. To, co se hodilo Rakousku (odpor proti atomu), se prosadilo do vstupní podmínky pro Litvu. Ale to, co potřebuje Litva (adekvátní náhrada za energetický výpadek), už žádný stát nezajímá. Kde je společná evropská politika?
