Tomáš Julínek si představuje koaliční partnery, zejména lidovce, jako spolubližní s nižší mozkovou kapacitou - pro ně je třeba rozložit reformu do kroků, aby toho na ně nebylo moc.
Nechme stranou skutečnost, že ministr konzervativně-liberální strany se opájí pocitem, že řídí lokomotivu dějin (ví, jak jsou věci správně). Vžijme se pouze do nešťastných a často skutečně kverulujících lidovců. Poplatky prošly parlamentem bez širší diskuse, jako pozměňovací návrh. Vyděšení koaliční partneři byli ujišťováni o tom, že příště se budou věci široce diskutovat a už je nikdo nebude stavět před hotovou věc.
Překvapuje-li ministra zdravotnictví, že koaliční lidovci chtějí vetovat jeho návrhy, porucha bude zjevně pouze na jeho přijímači, lidovci totiž jen předcházejí tomu, aby byli ve vládě převálcováni. Je úplně jedno, jestli si pan Julínek myslí, že to všem vysvětloval stokrát. „Vysvětleno“ bude teprve v okamžiku, kdy koalice rozhodne konsenzuálně.
