Zákon o státním zastupitelství obecně vychází z premisy, že do odborné činnosti státního zastupitelství nesmí nikdo zasahovat. Říká proto, že „nestanovíli zákon jinak, věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat“. Tato obecná premisa se však vztahuje na působnost státního zastupitelství v oblasti rozhodování kauz. Ze zákona je zároveň zřejmé, že v otázkách správy státního zastupitelství má nezastupitelné místo ministerstvo spravedlnosti, které je ústředním orgánem správy státního zastupitelství. Ministr proto má některé pravomoci, které mu umožňují vytvářet podmínky pro fungování státního zastupitelství.
Jak uvádí zákon, je úkolem správy státního zastupitelství vytvářet státnímu zastupitelství podmínky k řádnému výkonu jeho působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených.
Ministr spravedlnosti pochopitelně nemůže sám plnit všechny úkoly vyplývající z povinnosti řádně spravovat státní zastupitelství. Proto je mu dána poměrně rozsáhlá pravomoc při jmenování a odvolávání funkcionářů, kteří na daném úseku vykonávají správní správu státního zastupitelství.
Právě povinnost zabezpečit řádné fungování státního zastupitelství je důvodem, proč zákon ve svém § 10 odst. 4 dává ministrovi možnost odvolat bez návrhu vedoucího státního zástupce v případě, že dotyčný vrchní, krajský nebo okresní státní zástupce porušuje povinnosti při výkonu státní správy státního zastupitelství na daném stupni. Jde o naprosto logickou kompetenci. Má-li ministr odpovědnost za fungování státního zastupitelství, musí k tomu mít přiměřené pravomoci.
Porušil-li krajský státní zástupce své povinnosti při výkonu státní správy státního zastupitelství a pochybilli například v personálních otázkách, může jej ministr spravedlnosti odvolat bez návrhu. Není snad ani potřebné připomínat, že takovéto odvolání není možno považovat za zásah do zákonem vymezené svěřené působnosti a odvolaný státní zástupce pouze přestává řídit příslušné státní zastupitelství, nepřestává však být státním zástupcem.
Výše zmíněné jsem se snažil sdělit již při vzniku článku Pospíšil v odvolání pochybil (LN 26. 2.). Protože mé vyjádření bylo interpretováno jiným způsobem, považuji za nutné uvést své vyjádření na pravou míru.
Má-li ministr odpovědnost za fungování státního zastupitelství, musí k tomu mít přiměřené pravomoci
O autorovi| Vladimír Balaš, právník, Ústav státu a práva Akademie věd ČR
