Pro mírné podnebné pásmo, ve kterém leží i naše republika, je typické střídání ročních období. To s sebou přináší určité přírodní zákonitosti, mezi které patří i ukončení vegetačního období před zimou.
Chlorofyl ustupuje Během podzimu průměrné denní teploty rychle klesají, dny (a tedy i množství slunečního záření) se krátí a příroda se pomalu chystá k zimnímu spánku. To, že stromy shazují listí, bereme my Češi jako samozřejmost, ale v jiných částech světa tomu tak být nemusí.
Třeba v tropech, kde je po celý rok teplo a dostatek vláhy, neopadávají stromy naráz, ale kdykoliv v průběhu roku, přičemž podnětem je stáří listu. V těch částech světa, kde se střídá období dešťů s výrazným obdobím sucha, shazují stromy listí na počátku suchého období. V tomto případě je impulzem úbytek půdní vlhkosti.
Už na konci léta se listy začínají žlutě, oranžově či červeně zabarvovat. Co tuto barevnou změnu způsobuje? Za normálních podmínek převažuje v listech zelené barvivo chlorofyl. Jak se dny s nástupem podzimu rychle krátí a slunečního záření ubývá, rostlina přestává vyrábět nový chlorofyl, zatímco ten starý se rozpadá. List ale obsahuje i jiná barviva, hlavně žluté xantofyly či oranžové karoteny. Ta jsou v listu přítomna neustále, jejich vliv na celkové zbarvení listu je však nepatrný až do doby, kdy začne chlorofylu v listech ubývat. Jak se poměr jejich množství zvětšuje, získávají nadvládu.
Listy některých stromů, například svídy či škumpy, jsou zbarveny červeně díky antokyanům, jejichž tvorbu podporují nízké teploty. U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin, jejich přítomnost pak dodává spolu s karoteny listům hnědé zbarvení.
Hlavním důvodem podzimního shazování listí nejsou nízké teploty, ale uchování vlhkosti. Listy mají velké plochy a odpařováním vydávají obrovské množství vody, další je spotřebována při fotosyntéze. V zimě se mnohdy udržují srážky ve formě sněhu nad povrchem země, navíc může být půda do různé hloubky promrzlá a zásobování stromu vodou je pak složité. Když strom shodí listy, zabezpečí si menší ztrátu vody.
Jen u většiny jehličnanů je tomu jinak. Jehlice mají totiž mnohem menší plochu a mohou tedy zimu bez úhony přežít. Další „přípravou“ na zimu je odvedení cukrů, bílkovin a minerálních látek z listů do větví, kmene a kořenů.
Blokáda z korkových buněk A jaký je mechanismus opadávání listí? Když je list takto připraven, začne se v místech, kde je k větvi připojen řapíkem, vytvářet přehrádka ze speciálních korkových buněk. List je tím izolován od cévních svazků, které vedou vodu a živiny, a pomalu odumírá.
Spoj se oslabuje, až pak stačí pouze mírný vánek na to, aby se odpojil a spadl. V místech, kde se list oddělil, zůstane malá jizvička, kterou zacelí další vrstva specializovaných buněk, aby tak zabránila ztrátě vlhkosti a průniku různých plísní do pletiva stromu.
Ještě předtím, než listy opadají, vytvoří se na větvích nové pupeny. V těch čekají nové listy na svoji dobu, která přijde na jaře, aby se celý cyklus mohl znovu opakovat.
