Na šedesáté výročí nástupu komunismu v Čechách přišlo vzpomenout několik stovek lidí, mezi nimi i političtí vězni. PRAHA „Právě jsem se vrátil z Hradu,“ říká předseda vlády Mirek Topolánek 25. února 2008 z balkonu paláce Kinských na Staroměstském náměstí.
Je právě 60 let od takzvaného Vítězného února. Na Staroměstském náměstí nestojí Lidové milice, ale několik stovek lidí. Přišli si připomenout den nástupu totalitní moci v českých zemích a zároveň vyslechnout něco varovných slov.
Větu, kterou „první dělnický prezident“ Klement Gottwald odstartoval čtyřicet let nesvobody, Topolánek použil jen jako odkaz na nechvalně známý projev komunistického vůdce. Ten ho sice pronesl 25. února, ale nikoliv z paláce Kinských (zde řečnil o několik dní dříve), ale z Melantrichu na Václavském náměstí. Tuto skutečnost Topolánek ve svém projevu připomněl. „Bolševická propaganda začala s falšováním dějin sama u sebe,“ hřímá Topolánek. Ten stihne varovat přítomné i před těmi, kdo „zase chtějí poroučet větru, dešti a klimatu“.
Většina přítomných na vzpomínkové akci je důchodového věku. Mnoho z nich patří do Konfederace politických vězňů, která se podílela na organizaci. Stejně jako loni mluví z balkonu i jejich předsedkyně Naděžda Kavalírová. Její proslov je několikrát přerušen spontánním potleskem a dva muži dokonce mávají mávátky, přesně takovými, jaká byla k vidění na socialistických prvomájových průvodech. „My jsme je jen dostali,“ propukne ve smích jeden z nich po upozornění, že mávátka symbolizují spíš komunistické pochody na Letenské pláni. „Kdepak komunisti, my jsme pravý opak,“ dodává.
Jiní zase mávají protikomunistickými transparenty. Ladislav Bím, který na Staroměstské náměstí přijel až z Plzně, má s sebou plakát s nápisem „Už dost rudých prognostiků, co nechali rozkrást republiku!“ Tím podle svých slov myslí i prezidenta Klause, který před revolucí pracoval v Prognostickém ústavu. „Kuponová privatizace byla podvod tisíciletí,“ říká Bím a rozvíjí další transparent. Tentokrát s nápisem „Komunisté ze všech stran, odejděte!“
Jiný transparent, tentokrát poukazující na podobnost dnešní KSČM s komunistickou stranou roku 1948, drží i jedenáctiletá Renata, vnučka politické vězeňkyně. O vítězném únoru se dívenka s culíky ještě ve škole neučila, ale od prarodičů ví leccos. Například, že „komunisti mučili a zabíjeli faráře“. Dvě studentky, které se k akci přidaly náhodou cestou na oběd, mají o komunistické éře také jen kusé informace. „Stály se fronty na ovoce a lidi nemohli jezdit do zahraničí,“ říká jedna po chvilce přemýšlení.
