Fotovoltaika pohledem ořešníka kropenatého
Ořešník kropenatý (latinsky Nucifraga caryocatactes) je krkavcovitý pěvec příbuzný sojce a strace. To je informace, která asi nebudí přílišné emoce a ani okurková sezona nebude obdobím, kdy by tento roztomilý ptáček plnil stránky světových deníků. Jde-li o ekonomické texty, pak lze bez větších pochybností odhadnout, že jeho výskyt jako objektu zájmu analytiků a komentátorů limitně atakuje nulovou hranici.
Přitom je to škoda. Jeho životní návyky, a zejména jejich vnímání ze strany pána tvorstva, nabízí velmi zajímavý prostor pro hledání – a hlavně nalézání – nejrůznějších konotací. V případě dnešní české reality třeba s avizovanou proměnou tzv. ekologické legislativy týkající se fotovoltaických elektráren, biopaliv atd.
Bohulibé úmysly Ořešník kropenatý není totiž jen tak ledajaký opeřenec. Některé jeho poddruhy se vyznačují zálibou v semenech šišek jehličnatých stromů a ti největší gurmáni se dokonce specializují na jednu konkrétní dřevinu.
Na tom by pořád nebylo nic až tak podivného, prostě i opeřenci jsou různí a různé koníčky maj, jak ve svých lepších časech pěl Michael Kocáb.
Přes Michaela Kocába se však od ořešníka dostáváme k zeleným a přes ně k ekologii, a tady už přestává veškerá legrace. Jeden poddruh inkriminovaného ořešníka si totiž za svůj zdroj potravy vybral semena borovice limby, světlomilné jehličnaté dřeviny, rostoucí roztroušeně podél horní hranice lesa ve vyšších nadmořských výškách. Tento stromeček je nejen u nás chráněný a třeba ve Švýcarsku je již po staletí symbolem některých horských oblastí.
A teď si představme, že ořešník spořádá za rok přes sto tisíc semen této vzácné dřeviny. Jednoduchou logikou pak dojdeme k závěru, že chceme-li chránit a rozšiřovat vzácný porost, musíme s touto téměř genocidní zálibou roztomilého ptáčka něco udělat. Protože každé zkonzumované semeno je – a teď se dostáváme k ekonomickým zákonitostem – zlikvidovanou možností, že z něj vyroste nová borovice limba.
Přesně touto logikou vedení pořádali švýcarští milovníci přírody ještě hluboko ve dvacátém století hony, jejichž cílem bylo zlikvidovat co největší počet ořešníků, a tím zachránit pro budoucí generace ohroženou dřevinu.
Úspěchy co do počtu uhynulých ořešníků, nepřátel přírody, se dostavovaly. Úplně jinak to ovšem bylo s rozšířením vzácného stromu, kde nebyly pozorovatelné žádné viditelné výsledky. Kde je zakopaný pes, tázali se ti, kteří v dobré víře a bez zištného zájmu honili po horách nenáviděného opeřence, místo aby se věnovali výnosnější aktivitě? Teď by už přece nic nemělo bránit rychlejšímu přirozenému přírůstku našeho jehličnatého národního symbolu.
Otázka zůstávala nezodpovězená až do té doby, než došlo k zajímavému objevu – naprostá většina porostu borovice limby vděčí za svou existenci právě ořešníkově zálibě v konzumaci jejích semen. Podivné? Jen na první pohled. Ořešník totiž přes léto semena shromažďuje a ukrývá v těžko přístupném horském terénu, aby si vytvořil zásoby pro tvrdou alpskou zimu. Některé své skrýše pak už nikdy nenajde a právě na těchto místech vyroste z uložených zásob nový exemplář chráněné limby.
Paradoxně tak aktivita nadšených ochránců přírody houfně vybíjejících ořešníka kropenatého existenčně ohrožovala i porost borovice limby, který měla chránit. Problém nebyl v úmyslech, ty byly asi opravdu bohulibé. Jen to všechno prostě bylo úplně jinak a ještě se to nevědělo.
Bude s vaničkou vylit i kojenec?
Sledujeme-li peripetie nejen české ekologické legislativy, vidíme celé houfy takových ořešníků a lesy borovic. Za vším jsou obrovské náklady, které nakonec znamenají plýtvání zdroji, které by se daly při racionálnějším nakládání využít mnohem lépe. Nyní budeme poslouchat nářek těch, kteří investovali své prostředky do solárních panelů s vidinou velkých zisků – a někteří třeba i v dobré víře, že pomůžou dobré věci.
Jaký byl poměr jedněch a druhých, asi nikdo nikdy nezjistí a přírodě to nakonec bude asi úplně fuk. Teď celkem přirozeně hrozí riziko, že v rámci nápravy předchozích chyb se bude s vaničkou vylévat i nebohý kojenec. Výsledkem je skutečnost, že stejně jako hromadným vybíjením ořešníka kropenatého, tak i při osazování české krajiny solárními panely, dostala příroda pořádně na frak.
A to bohužel i v případě, že solárním panelům (nebo třeba biopalivům) skutečně patří budoucnost. Je-li tomu tak, pak je totiž ta budoucnost zase o něco vzdálenější.
***
Nyní budeme poslouchat nářek těch, kteří investovali své prostředky do solárních panelů s vidinou velkých zisků – a někteří třeba i v dobré víře, že pomůžou dobré věci
O autorovi| e-mail: hyvrys@post.cz LADISLAV TAJOVSKÝ pedagog na VŠE v Praze
