Mám dobrého kamaráda, který je v některých ohledech vždycky krok přede mnou. Když si dával první pusu s holkou, já na kolečkových bruslích proháněl s hokejkou tenisový míček. Dnes, když prožívám své první vážnější vztahy, on řeší problémy kategorie „rozumných pánů“. Byl žádat o ruku své snoubenky a přemýšlí nad detaily svatby - a dilema k zamyšlení bylo hned na světě. Proč by se vlastně jeho budoucí žena měla jmenovat po něm s příponou -ová?
„To je, jako když vlastníš mikinu! Ta je taky Nováková,“ nadhazoval jsem své antišovinistické teze, ke kterým jsem byl vychovávaný.
„No jo, ale máma má taky příjmení s -ová,“ krčí rameny kamarád a tak trochu nevědomky poukazuje na tradici v českých zemích.
Zeptal jsem se proto Jiřího Rejzka z Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK, jak k tomu ženy vlastně přišly:
„Příponou -ová se vyznačují česká ženská příjmení. Ta má původ v přivlastňovacím adjektivu, je to podobné, jako když dnes řekneme například o přítelkyni kamaráda ,to je Petrova Jana‘,“ vysvětluje Rejzek a problém dál rozvíjí: „Jazyky, které mají rozvinuté skloňování na principu rodu, totiž potřebují vyznačit jména ženského rodu nějakou typickou koncovkou, aby je mohly skloňovat. Představte si například českou větu Nicole Vaidiš s Ivetou Beneš prohrály ve čtyřhře se sestrami Williams. I když je pravda, že v některých slovanských jazycích, jihoslovanských, ale třeba i polštině, je podobné zacházení s ženskými jmény dnes běžné, v češtině stále vítězí tradice.“
Moje diskuse s kamarádem se ale ukázala jako zbytečná. Česká tradice totiž nejen že vítězí, ale je i zakotvená v matričním zákonu, který říká:
„Při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o (a) cizinku; (b) občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině; (c) občanku, jejíž manžel je cizinec; (d) občanku, která je jiné než české národnosti.“
Pokud tedy čistě nehorujete pro národní tradice, tak máte jednoduše smůlu.
