Podle ředitele Sbírky starého umění NG Víta Vlnase se nejedná o dílo samotného Raffaela, ale některého z žáků z jeho okruhu, nejspíše Guilia Romana (1449–1546), rovněž významného umělce vrcholné italské renesance, přesto kvalit božského Raffaela nedosahujícího. Tím se přece jen dosti redukuje hlavní důvod k senzaci: tedy samotné autorství jednoho z největších umělců historie a s tím i suma, kterou by mohlo být takové dílo ohodnoceno. Mluvilo se o miliardě až o miliardě 300 milionech korun.
Kauza se poprvé objevila v tisku v pondělí. Hospodářské noviny uvedly, že ministerstvo kultury podniká kroky, aby se do země vrátil obraz Raffaela Santiho Madona s dítětem. V polovině 30. let ho v Paříži zakoupil a do Prahy přivezl pozapomenutý malíř Arnošt Bleuer, aniž měl tušení, o jak hodnotné dílo má jít. Obraz byl ve velmi špatném stavu a malba na něm byla zcela nezřetelná. Během práce na restaurování se objevil údajně Raffaelův podpis a datace MDXVII (1517). Následovalo přezkoumání odborníky, kteří tehdy potvrdili pravost a Raffaelovo autorství. Sběratelé prý nabízeli galeristovi Otomaru Švehlovi, který od Bleuera obraz zakoupil, pohádkové sumy. Poté jsou dalším osudy obrazu nejasné. Obraz se pak objevil až v 80. letech, jako posledního majitele uvádějí Hospodářské noviny podnikatele Jaroslava Hřebíčka. V polovině 90. let už obraz monitorovala policie i ministerstvo kultury, které jej prohlásilo za kulturní památku.
Statut kulturní památky zakazuje dílo vyvézt do zahraničí, což ovšem Hřebíček nedodržel a obraz odvezl do Švýcarska. Pokoušel se jej prý prodat Vatikánu či japonským sběratelům umění.
