„Opravdu jsem to slyšel. A to docela od důvěryhodného zdroje přímo z Vyššího Brodu,“ říká českobudějovický historik Jiří Hajn. Jenže při bližším pátrání po příčinách této zprávy to spíše vypadá na fámu.
Radní ve Vyšším Brodě stejně jako obyvatelé města totiž připouštějí, že podobné fámy vznikají kvůli způsobu, jakým pováleční vysídlenci dlouhodobě projevují zájem o svou bývalou domovinu.
Více než šedesát let po válce se totiž stále někdy stává, že na dveře nějakého domu v příhraničí zaklepou cizí lidé a zeptají se, zda mohou dovnitř ukázat vnoučatům, kde se vlastně narodili. „Zhruba před pěti lety u mě takhle zastavili nějací Holanďané. A říkali, že v tomhle domě ještě jako sudetští Němci před odsunem bydleli, a jestli si mohou nafotit nějaké obrázky,“ říká Karel Troják, vedoucí Městských kulturních zařízení ve Vyšším Brodě, žijící v nedalekém Herbertově. Cizinci se podle něj chovali velmi slušně, a proto nebyl důvod nepustit je dovnitř.
Podobnou zkušenost mají v pohraničí stovky majitelů nemovitostí po Němcích. Někomu může taková návštěva připadat jako nevinná snaha Němců prohlédnout si svůj bývalý domov, jiní lidé ale v tom mohou vidět i jakousi přípravu na návrat vysídlenců do Čech. Zvlášť když Němci u sebou většinou mají dokonale zpracovanou evidenci a mapy.
U hranic si postavili rozhlednu, aby se mohli dívat do Čech „Oni vlastní tak dokonalé soupisy svého majetku, včetně starých katastrálních map, že by to českým historikům trvalo léta, než by takové materiály nasbírali. A řada lidí proto může mít pocit, že jsou okamžitě připraveni v případě nějakého průlomového soudního rozhodnutí prostě přijet s právníkem, rozložit papíry na stůl a začít zabírat,“ říká další jihočeský historik, který si přeje zůstat v anonymitě. Bez sudetských zdrojů by se totiž ve své práci neobešel, stejně jako další jihočeští historici.
Mezi vysídlenci figurují bezpochyby i tvrdí radikálové, kteří otevřeně prohlašují, že jim Češi budou muset jednou všechno vrátit. Přesto hlavním důvodem nejrůznějších fám o sudetské snaze o návrat do bývalé vlasti je podle některých odborníků jejich, pro Čechy až těžko pochopitelná, sounáležitost s bývalým domovem.
„Když čtete sudetské krajanské noviny, zjišťujete, že oni stále žijí v jakémsi virtuálním světě dřívějších společenství, vymezených podle území bývalých far a obcí v Česku,“ říká vyšebrodský zastupitel a historik Pavel Franc.
I když vysídlenci a jejich potomci bydlí už desetiletí v zahraničí, jakoby tam stále nebyli zakořeněni. Sudetské noviny jsou pořád plné vzpomínek i aktuálních zpráv z Česka. A sudetský vztah k bývalé vlasti ovlivňuje i turistický ruch například v sousedním Rakousku. Známá rozhledna Moldaublick na pravém břehu Lipna například vznikla v šedesátých kvůli tomu, že bývalí vysídlenci lezli na stromy, aby se mohli podívat z dálky do Čech. A tak jim místní rakouský starosta nechal raději postavit rozhlednu, dodnes hojně využívanou všemi turisty.
Tato úporná snaha o udržení kontaktu s bývalou vlastí, ať už motivovanou čímkoliv, pak vede podle historiků i k nejrůznějším fámám a přehnaným obavám ze sudetské expanze. Stejná fáma o výhružných dopisech českým majitelům domů se například poprvé začala šířit už krátce před vstupem Česka do EU.
