Dobrá kartářka se musí umět na člověka naladit, být empatická, a to z ní na druhou stranu odčerpává energii, kterou musí někde zase nabrat. Teď už jsem s kartami vytížená až do března, ale někdy se stane, že vezmu někoho výjimečně. Jako tuhle jistou maminku, která má těžce nemocné dítě. Potom jsem ale už nemohla přijmout nikoho dalšího, protože mě to úplně vycucalo. I já jsem si prožila těžké starosti s dcerou, která byla vážně nemocná. Prošla jsem si rozvody, bolestí… Vlivem vlastních zkušeností jste lidem blíž, ale zase se vás jejich osudy mohou víc dotknout. Různí umělci, kteří tu byli, mě často zvou na koncerty, besídky, ale já jsem většinou tak strašně unavená, že musím odmítat. Nesnáším hluk, a dokonce se stalo, že jsem kvůli němu dvakrát omdlela na předávání Zlatých slavíků. Už několik let žiji sama a mám ráda ticho, a to si užiju nejvíc o víkendech. Hluk mi prostě drásá nervy, a to jsem v mládí strašně ráda tančila a zpívala. Když se rozhodnu opravdu víkendově odpočívat, tak vypustím i psaní své devatenácté knihy, i když práce na ní mě velmi baví: neměla by být o astrologii, kartách ani snech, poprvé jsem se pustila do psychologického románu.
Jediný způsob, jak si zaručeně vyčistím hlavu, je pro mě fyzická práce. Miluji i uklízení! Možná to někomu zní zvláštně, ale mně z této disciplíny nevadí opravdu nic: mytí oken, utírání prachu ani mytí nádobí. Jediné, co ráda nemám, je vaření. Výhodou je, že v našem domě bydlí moje tři dcery, které vaří rády a dobře a mám díky tomu na dosah i pět svých vnuků. No, záleží, která velikost ke mně na návštěvu přijde. Nejmenšímu je totiž půl roku, nejstaršímu dvacet. S tím si ráda zajdu na kulečník nebo bowling, s mladšími jdeme na kašpárky do divadélka.
V létě trávím víkendy na chaloupce v Libochovicích, tam jsem blažená. Mám tam sice jen miniaturní zahrádku, ale na stará kolena jsem začala pěstovat kytičky, keříky a skalky. Jak jen mě těší vytrhávat plevel!
***
Proslulá kartářka Dagmar Kludská (64) o načerpávání vydané energie a kulečníku s vnukem
