Boty patří k nejčastěji reklamovaným výrobkům. Při reklamaci vzniká spor, kdo vadu zavinil. Byla to výrobní vada, nebo zákazník problém způsobil sám? Spor se někdy vleče, jindy spotřebitel mávne rukou, že mu za ten stres boty nestojí.
Je dobré si uvědomit, že celý evropský trh zaplavují boty z Asie. Jejich kvalita neodpovídá úrovni, na jakou jsme zvyklí a již očekáváme. Tím nemám na mysli kvalitu z hlediska toho, co a jak dlouho bota vydrží, ale i její jakost ortopedickou. Cena je však pro řadu zákazníků rozhodující.
Boty máme kupovat co nejlépe k účelu, k jakému je budeme používat. Většinou ale vybíráme boty „na léto“ či „na sport“. Perlou mezi podobnými nepřesnými určeními mě potěšila jedna známá, která byla příliš zvědavá a ptala se prodavačky, k čemu jsou boty určené. Prý na chození Inu, není nad odbornou radu.
Aspoň základní rozdělení na obuv vycházkovou, společenskou, vysoce módní a sportovní bychom zvládnout mohli. Až se objeví vada, nebudeme překvapeni, když se dozvíme, že místo vycházkové letní obuvi jsme koupili společenskou botu určenou k postávání na rautech.
Do jaké situace se ale dostane spotřebitel, který se rozhodne, že se nedá, že prostě s botami zacházel jako s křišťálovou vázou, pravidelně je leštil, a najednou se rozpadají? Má šanci obrátit se na soudního znalce. Ale někdy to může být sázka do loterie.
Jedna zákaznice nedávno telefonovala, jaký obuvnický rébus musela právě v této souvislosti řešit. Reklamovala boty, verdikt prodejny byl odmítavý. Podpořil ho znalec v oboru, jehož vyjádření našla přiložené k reklamačnímu protokolu. Prý si paní koupila boty špatné velikosti - a tím je zničila. Reklamovala tedy znovu v přesvědčení, že velikost byla naprosto v pořádku; koneckonců, kupuje takovou celý život, a navíc jí boty seděly, nikde netlačily. A hle, co všecko se může stát! V reklamačním protokolu bylo vyjádření jiného znalce, který dával paní za pravdu a dospěl k názoru, že příčinou vady bylo výrobní pochybení.
Netuším, zda změnu způsobila spotřebitelčina neodbytnost a důslednost, ale protože to není první případ, s nímž jsem se setkala, nemusí to být pravda. Před několika lety se mi dostal na stůl případ mladíka, jenž se soudil kvůli botám, které protékaly. A soud měl na stole dva rozdílné posudky znalců, které si navzájem protiřečily. Takže si nechal udělat třetí, který nakonec vyzněl v mladíkův prospěch. Právo na názor má i znalec, ale je zvláštní, že názory jsou protichůdné - obyčejný člověk by čekal, že znalec vychází z jasně definovatelných faktů.
