Vedle jeho staršího románu Ráj je až za rohem vyšla také jeho nejnovější, velmi úspěšná próza Zlobivá holka.
* LN Co bylo prvotním impulzem k napsání Zlobivé holky?
Už dlouho jsem chtěl napsat román o moderní lásce, to znamená o lásce zbavené romantických mýtů, kde by se muž i žena těšili stejné svobodě.
* LN Má postava zlobivé holky nějaký reálný předobraz?
Jak říkal Proust, všechny literární postavy jsou hybridní, čili složené z mnoha skutečných vzorů, ale zároveň do značné míry i vymyšlené, obdařené silnou dávkou imaginace. To je i případ zlobivé holky.
* LN Platí stále, že se každý Jihoameričan touží dostat do Evropy, nejlépe do Paříže?
Takový byl latinskoamerický sen, když jsem byl mladý, Paříž působila jako hlavní město umění a literatury. Myslím, že v současné době Latinoameričané vzhlížejí i k jiným kulturním centrům, jako je Londýn, Madrid, Barcelona, New York nebo Berlín.
* LN Ve Zlobivé holce politické chyby z druhé poloviny 20. století nijak neproblematizujete. Je to proto, že jde o román milostný?
Tohle opravdu není politický román, i když je v něm pozadí společenských, politických a kulturních událostí. Páteří románu však je milostná vášeň a její taje.
* LN Bude někdy Jižní Amerika vyléčena z náchylnosti k laciným levicovým receptům?
Naštěstí už teď zmizela v zemích, jako je Chile, Peru, Kolumbie a Mexiko. A v některých zemích, například v Brazílii a Uruguayi, se levice stala „vegetariánskou“, to znamená, že je demokratická a pro kapitalismus. Z anachronické levice už zbývá jen pár špatných příkladů na Kubě, ve Venezuele a v Bolívii.
* LN Nyní žijete ve Španělsku. Jak byste charakterizoval váš vztah k Peru?
Ročně strávím tři měsíce v Peru a zbytek v Evropě, hlavně ve Španělsku, ale i ve Francii a Anglii. Pozorně a zblízka sleduji, co se děje v Peru, samozřejmě, ale s životem rozděleným mezi Evropu a Latinskou Ameriku jsem spokojený. Vždycky jsem chtěl být občanem světa a myslím, že se mi to podařilo.
* LN Jak moc máte v oblibě termín „boom latinskoamerické prózy“, jehož jste byl součástí? Setrváváte s autory náležejícími do tohoto proudu dnes v přátelském kontaktu?
Nikdo neví, kdo vlastně vymyslel označení „boom“ pro latinskoamerickou literaturu, a ani nevím, co to vlastně má přesně znamenat. Pokud jde o má přátelství a nepřátelství, to jsou vztahy, které patří do mé osobní sféry a do rubriky drby. Ani do literatury, ani do kultury jako takové.
* LN V Kozlově slavnosti píšete o diktátoru Trujillovi, v knize Ráj je až za rohem zase o malíři Gauguinovi. Proč jste si vybral právě tyto historické postavy?
Psal jsem o Trujillovi, protože v roce 1975 jsem strávil osm měsíců v Dominikánské republice a ohromila mě mnohá svědectví o hrůznosti jeho diktatury, která jsem si tam tehdy měl možnost vyslechnout. Co se týče knihy Ráj je až za rohem, původně jsem chtěl napsat román o osobnosti Flory Tristánové, Gauguinovy babičky, která mě fascinovala už od univerzitních let. Gauguin se mi do románu „vecpal“ na poslední chvíli, vlastně se tam „propašoval“. Jeho přítomnost patřila k nečekaným, překvapivým, ale postupně postava nabývala na důležitosti, až nakonec zabrala téměř polovinu románového příběhu.
* LN Nyní vyšla česky rovněž kniha vašeho syna Álvara Vargase Llosy. Těší vás, že jde ve vašich stopách?
Jsem velmi spokojený, že Álvaro píše, a jeho romány čtu vždy s velkým potěšením. Je hlavně politickým esejistou, ale byl bych moc rád, kdyby ho jednoho dne definitivně svedla fikce.
* LN U vašeho nejoceňovanějšího románu Zelený dům je zmiňován vliv Williama Faulknera. Byl pro vás důležitým autorem, stejně jako třeba pro Gabriela Garcíu Márqueze?
Faulkner měl na má učňovská spisovatelská léta velký vliv, jako měl vliv na téměř všechny latinskoamerické spisovatele minimálně dvou či tří generací. Objevil jsem díky četbě jeho románů nekonečné možnosti formy, kterou se dá obohatit příběh. Ještě dnes je znovu občas čtu a jsem u toho stále stejně šťastný.
* LN Zanechalo ve vás dětství, jež bylo komplikované rozchodem rodičů, a také následné studium na vojenském gymnáziu hodně hořkosti?
Trauma mi v dětství nezpůsobil rozchod rodičů, ale jejich usmíření. Ale otci přece jen za něco vděčím: že mě zapsal právě na vojenské gymnázium Leoncia Prada, a tam se zrodila má nenávist k jakékoli formě autoritativních režimů a má vášeň pro svobodu.
***
Mario Vargas Llosa
Narodil se roku 1936 v peruánské Arequipě. Studoval na vojenském gymnáziu Leoncia Prada, poté absolvoval univerzitní studia literatury, doktorát získal v Madridu. Na začátku 90. let také neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta. Debutový román Město a psi zveřejnil v roce 1963, následovalo nejproslulejší dílo Zelený dům (1966). Česky dále vyšly romány Tetička Julie a zneuznaný génius, Válka na konci světa, Pantaleón a jeho ženská rota, Smrt v Andách, Vypravěč a Kozlova slavnost. V roce 2007 byly publikovány české překlady knih Ráj je až za rohem (Mladá fronta) a Zlobivá holka (Garamond).
