I pro ně, ba právě pro ně, je určena drobná knížečka Kázání pro neznabohy aneb Kdo je tady blázen? (vydal Rybka). Jsou v ní čtyři kázání, která Svatopluk K. přednesl během loňského roku ve „svém“ kostele před svým sborem. Lze je přečíst během půl hodiny - a pak je třeba chvíli nosit v kapse a jen tak si je otevřít. Jsou napsána živým jazykem, biblické obrazy jsou podány srozumitelně a „dnešně“, ale nikoli triviálně a podbízivě. Kdo „Sváťu“ trochu zná - a zná ho v Čechách trochu každý - slyší v nich jeho charakteristický širokodechý hlas, sklon poněkud manýristicky protahovat slabiky, ale i jakousi rozjitřenou niternost a opravdovost. Dalo by se říct, že jeho kázání se mu podobají, jsou skutečně odrazem jeho osobnosti, která je taková, jaká je...
O čem ta kázání jsou? První se jmenuje Blázen („Říká blázen v srdci svém: Není Boha,“ Žalm 14) a náš kazatel se ptá, kdo je to ten blázen a kde pramení jeho nevíra, jdoucí až tak daleko, že je schopen říci, že Bůh není. A co s tím? Karásek říká: vy víte, že nedělám problém, když za mnou někdo přijde, že chce být oddán nebo pokřtěn. Jsou lidé v církvi, kteří to kritizují, ale mám já právo druhému říkat, kdo je jak silný ve víře, ptá se.
Druhé kázání nazval Balíček karet a připomněl tu jeden starý country hit, který také u nás zpívali snad Rangers, což ukazuje na šíři Karáskových inspirací. Balíček karet slouží v té písni vojákovi jako jakási summa teologie. Téma vychází z knihy Přísloví („Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost. Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.“) Rozumím tomu jako slovu do evangelických řad, kde snad se má za to, že víra, ta skutečná a cenná, je jen ta niterná, vnitřní. Ale přitom nejde o to, jak víru člověk projevuje, ale jak ji má člověk při sobě, ve svém srdci.
Třetí kázání - Díkučinění - vychází z 12. kapitoly Izaiáše: „S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy“ a je o vděčnosti, o schopnosti se radovat, otevřít se, chválit a děkovat. Kolik lidí stále jen nadává, kolik hodin se promarní jen tím, že čelíme tomu, co nám jde na nervy. Jedním z našich úkolů je přitom nenechat se otrávit, nenechat se znechutit a vnitřně zaneřádit tím neřádem zvnějšku. S tím čtenář souhlasí též.
A třetí kázání je zcela aktuální, jmenuje se Vánoční stromek a je o darech. Tím nejlepším Božím darem jsme my sami. A cituje tu příběh velmi katolický, o svaté Dorotě - Dorothei, která obdarovala jednoho ze svých katů po své mučednické smrti růžemi z nebeské zahrady, načež se mladík obrátil z pohana na Theofila. A tak se může darem Božím obrátit každý neznaboh, pomůželi mi Dorothea nebo Theodor, což obojí znamená Dar Boží. A to se nám líbí ze všeho nejvíc.
