Při vší případné úctě k Ondřeji Formánkovi jsem už dlouho nečetl v Lidových novinách tak povrchní a zcela nezasvěcený článek jako jeho Nelidské verše v minulé příloze Pátek LN. Texty v naší populární hudbě jsou prý odjakživa hrozné, takže se pokusil „vybavit si aspoň některá slovní zvěrstva… která nás trýznila nebo pobavila“. Proč ne, jenže podle prazvláštního klíče, když předem vyškrtl „budovatelské a propagandistické kousky“, jako by většina normalizační spisby propagandistická nebyla. Blahopřeji mu k vynálezu nového muzikologického pojmu „hudební popkultura“. Pane, tam patří už dávno Beatles, Frank Sinatra i Elvis Presley!
Cimrmanovským rádcem se mu stal „rozhlasový publicista Josef Vomáčka“, který se plete v letech i ve jménech. Červenou aerovku nenazpíval Milan Chladil, ale nedávno zvěčnělý Rudolf Pellar a nemá nic společného s 50. lety, když vyšla na singlu v roce 1961. Vomáčkovo zesměšňování Aťky Janouškové a jí zpívaného Zázračného doktora („Ú, í, u, a, á, tink tank, valavala bing beng“) je totálně mimo. Evidentně neví, že autor českého textu Zdeněk Borovec přesně dodržel originální refrén ze žertovné písně herce Rosse Bagdasariana, kde takhle hotentotsky (dnešním slovníkem montypythonovsky) „radí“ lékař muži, jenž se domáhá receptu, jak získat ženu, která ho nechce. Stejně postupoval znovu neprávem hanobený Borovec, když věrně přeložil původní slova songu Neila Diamonda coby Nádherný chór pro Karla Gotta. Ostatně „posuzování“ textů vytržením pár řádků ze souvislostí a mimo spojení s hudbou, jak činí Formánek a Vomáčka, považuji za hanebnost. Co je tím pádem za nesmysl ten „zlatý pohár s fermeží“ Jiřího Suchého?
Další podpásový trik článku. S výjimkou provařeného kýčaře Mirka Černého a nebohého Eduarda Pergnera nebyl Formánek schopen adresně jmenovat žádné jiné tvůrce největších textařských pitomostí. Cožpak si to psali zpěváci sami? Takže pro informaci, třeba citované Rezkovo stupidní Přátelství je od Pavla Žáka. Nepochopitelně není zmíněn óbrgrafoman Jaroslav Machek, sadař Poupat, ani mistr poem Únor a Lenin Václav Hons, jenž zplodil Dívku s citrónovou šálou pro Víťu Vávru, ba ani zešílevší geograf Kotvaldova Mumulandu Pavel Cmíral. Stálo by za to připomenout, že kdysi slibný Zdeněk Rytíř skončil jako pachatel Nejhezčího dárku a Zvonků štěstí, někdejší mladosvětský redaktor Jan Krůta „říkal si Hurikán“ a „hrál kličkovanou“ s Daliborem Jandou, atd.
Když Formánek letmo zmiňuje i pár polistopadových blábolů, proč vedle Osvaldové a ČEZu chybí Mládkova óda na prezidenta, jenž „stále je Jura, ač vlasy šedé, kdo by to řekl, že je mu šede“? Nevzrušil ho Jan Vyčítal a jeho Dobrý den, prapore s Vlastou Parkanovou? Nechci radit, ale proč do té povrchní ankety Píseň hrůzy netipovat Nohavicovu plačtivou častušku, jak bijí naše děti? Nebo národem milovanou Hutkovu Náměšť s rýmy žáka pomocné školy „moře/tváře“, „hora/víra“, „dálky/lásky“, „právo/slovo“, a jakžtakž aspoň „voda/svoboda“? Pojem „hrůzný text“ se dá brát vskutku různě…
