Někdy po roce 2002, když druhá vláda Mikuláše Dzurindy načala druhou polovinu svého mandátu, psával jsem tak každé dva měsíce článek, který už v titulku naznačoval, že vláda je v krizi, rozpadá se a Slovensku hrozí předčasné volby. Titulky měly nakonec pravdu, předčasné volby skutečně byly, ale až tři měsíce před řádným zářijovým termínem, čímž se volební cykly v Česku a Slovensku téměř srovnaly.
Ještě nikdy jsem ale při psaní o Slovensku nepsal titulky o krizi vládní koalice tak brzy, vždyť od posledních voleb uplynulo jen nějakého půl roku. Je samozřejmě otázkou, zda hlasování pěti koaličních poslanců z Křesťansko demokratického hnutí proti vyšší dani na pivo je skutečně vážnou koaliční krizí. Řešení, které přijala premiérka Iveta Radičová - že o kolik se méně vybere na pivu, o tolik méně se dá předsedovi KDH a ministrovi dopravy Jánu Figelovi příští rok na dálnice - je triviální, ale racionální. Škoda jen, že zatím nikdo nespočítal, kolik dálnic se díky tomu na Slovensku příští rok doslova „prochlastá“. Ale jako občan evropské pivní velmoci slovenský příklon od dálnic k pivu samozřejmě jen vítám. Druhá koaliční krize je vážnější. Hlasování o novém generálním prokurátorovi, kdy několik vládních poslanců hlasovalo pro kandidáta opozičního Směru, dosavadního prokurátora Dobroslava Trnku, bylo skutečným útokem na další existenci vlády. A to nejen proto, že premiérka Iveta Radičová prohlásila, že v tom případě podá demisi. Zatímco u daně z piva jsou důvodem jen lobbistické tlaky, jak se asertivně nazývá tak či onak zabalená korupce, u Trnky nikdo neví, na čem je. Díky tomu, že bylo hlasování oficiálně tajné, se „zrádci" zatím nenašli. Ví se jen, že před několika týdny navrhl Trnku i jeden z poslaneckých kolegů Radičové ze Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ). Podle nejnovější verze to tři „slovenské“ vládní strany hází na „Maďary“ z Mostu-Híd. To však předseda této strany Béla Bugár rezolutně odmítl. Zároveň v rozhovoru pro deník Sme řekl, že někomu by možná vyhovovalo, kdyby paní premiérka odešla a že něco podobného, co se děje kolem volby generálního prokurátora, za dvacet let, co je v politice, ještě nezažil. Premiérka ztrácí vliv Před časem jsem si v českých novinách u hodnocení prvních povolebních měsíců vlády přečetl titulek, že šéfovi ODS Petru Nečasovi se nedaří očišťovat jeho stranu. Na Slovensku je v nejsilnější vládní partaji SDKÚ situace ještě mnohem horší. Radičová je prakticky bez vlivu - týden stará prohra „její“ kandidátky Magdy Vášáryové v souboji o primátorský post v Bratislavě je dalším zásadním oslabením její už tak slabé pozice ve straně. Křídlo předsedy strany a šéfa diplomacie Mikuláše Dzurindy nabízí místo očisty kompetentní reformní hospodářskou politiku a doufá, že to bude pro soudržnost vlády i zachování přízně voličů stačit. Navíc pokud bude tlak „čistých“ na vyšetření korupčních případů z minulosti příliš velký, vždy existuje možnost dohody se Směrem, na nějž se toho pokud jde o korupci a klientelismus ví možná i víc než na SDKÚ.
Proto, pokud někdo hledá odpověď na otázku, proč může na volbě generálního prokurátora (na Slovensku při vyšetřování korupce nezávislé a velmi silné figury) stát osud koalice, měl by ji hledat zřejmě právě tady. A jestliže někdo pochybuje, že v případě ohrožení klíčových lidí nemůže na Slovensku „velká koalice“ vzniknout, měl by si pustit týden starou televizní debatu mezi Dzurindou a šéfem opozičního Směru Robertem Ficem. Nebo se porozhlédnout po českých městech, Prahou počínaje.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, Redaktor LN
