OSVĚTIM Přežil pobyt v jednom z nejhorších koncentračních táborů. Nyní se jeho jméno objevilo na tajemném lístku z lahve, kterou tento týden našli dělníci při opravě zdi místní školy. Jak sám říká, neměl ani ponětí, že něco takového vůbec existuje.
„Všechnomě to hrozně překvapilo,“ řekl dnes již 84letý Albert Veissid pro zpravodajský server BBC News. „Je to neuvěřitelné. Z tábora si vzpomínám na všechno od A do Z. Ale ta historka s lahví, to je záhada,“ prozradil v Allauchu v jižní Francii agentuře AFP. Zároveň dodal, že by chtěl vědět, co je ještě na onom lístku napsáno. Podrobné informace ale budou postupně zveřejňovány až během příštích několika dní. Velký zájem o Veissidův životní příběh mají již od pondělního nálezu lahve francouzští i polští novináři. Francouz přitom říká, že by o ničem nevěděl, kdyby ho neupozornila jeho vnučka, která o zazděné lahvi slyšela.
Vše začalo, když tohoto francouzského Žida zadržela policie v srpnu 1943. Do Osvětimi byl tehdy dvacetiletý mladík deportován v květnu následujícího roku. „Ten den policie pochytala jen pár mladých Židů. Předali mě Němcům, kteří mě poslali do pracovního tábora v Provence. Tam mě našlo gestapo a 30. května 1944 mě poslali do Osvětimi,“ vzpomíná Veissid. Jeho rodina se v té době také ukrývala – jeho otec v kině, bratr žil podmostem amatka se sestrami našly útočiště u místních sedláků.
Zachránila ho „zedničina“ Ve vyhlazovacím táboře na doporučení svého přítele prohlásil, že je zedník. Díky tomu se dostal i za zdi vězeňské části „tábora smrti“. Společně se šesti Poláky pracoval na zpevnění bunkru, který příslušníci jednotek SS používali jako obytnou část i jako sklad. „Kdybych nepracoval ve stavební skupině, určitě bych Osvětim nepřežil,“ je přesvědčen Veissid.
„Byl jsem velice šťastný. S těmi Poláky jsem se spřátelil a oni mi dávali trochu své polévky. A co ukradli Němcům, to jsem ukrýval dole v bunkru,“ vzpomíná. Mezi kradenými věcmi byly hlavně soudky džemu a jiné potraviny. „Možná jako poděkování vložili do lahve také moje jméno,“ domnívá se bývalý vězeň.
Jen několik dní před osvobozením sovětskou armádou byl Albert Veissid z Osvětimi poslán do německého vyhlazovacího tábora Buchenwald. Poté byl přeložen ještě jednou do menšího koncentračního tábora vzdáleného asi osmdesát kilometrů. Zde byl nakonec v roce 1945 osvobozen. Po návratu do Francie ho rodina sotva poznala. Byl jenom „kostra“ a navíc trpěl tuberkulózou. Strávil tak ještě několik let v sanatoriu, než se úplně uzdravil. Poté se živil jako hudebník a nakonec si založil malou firmu v Marseille. Nyní je šťastně ženatý. Zapomenout ale nedokáže a každý rok se s ostatními, kteří přežili Osvětim, vrací na „místo činu“, kde vzpomínají na těžké časy.
Kromě něj byla na nalezeném lístku s datem 20. září 1944 obyčejnou tužkou napsána jména, vězeňská čísla a země původu také jeho pracovních kolegů – „křesťanských Poláků“. Papír pravděpodobně pochází z pytle od cementu. Podle zpráv z Osvětimského muzea je prý minimálně ještě jeden z nich naživu. V době, kdy v bunkru pracovali, bylo všem mezi osmnácti a dvaceti lety. Škola, v jejímž sklepu se lahev se kouskem papíru, našla, cenný objev předá Památníku Osvětim-Březinka.
***
Pozdrav z pekla ležel zazděný ve sklepě Lístek podepsaný 20. září 1944 sedmi vězni nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka byl objeven ve sklepě, který za války sloužil jako protiletecký kryt. Dnes je zde odborná škola.
