Jednoznačně nejdůležitějším vnitropolitickým tématem tohoto týdne bylo projednávání Lisabonské smlouvy před Ústavním soudem. Událost, která na mnoho let ovlivní životy nás všech, však bohužel pro složitost problematiky není čtenářsky příliš atraktivní. Přesto by nebylo správné ji v této rubrice ignorovat. Ale co si počít s těmi suchými právnickými pojmy? „Zachránil“ mě středeční teroristický útok v Bombaji. Kdo by si raději nepřečetl o krvi, explozích a hrůze než o jakémsi projednávání čehosi, byť pro nás tak důležitého? Proto se dnes dotknu ratifikace i evakuace, suverenity i masakru.
Ratifikace je ,konečné schválení podepsané mezinárodní smlouvy orgánem povolaným k tomu podle ústavy‘ a původní latinský význam byl ,učinit pevným, jistým, určitým‘. Evakuace je ,vystěhování (obyvatelstva z ohrožené oblasti), vyklizení území od vojska či obyvatelstva‘. Pochází z latinského „vacuus“ (,prázdný‘).
Při projednávání Lisabonské smlouvy před Ústavním soudem byla logicky nejfrekventovanějším slovem suverenita - ,nejvyšší moc státu nad jeho územím a nezávislost v mezinárodních vztazích, státní svrchovanost‘. Přes maximální snahu soudců a politiků v čele s prezidentem analyzovat a zhodnotit rizika smlouvy prověří naši suverenitu v rámci Evropské unie nejspíš až budoucnost.
Masakr neboli ,hromadné vraždění, krveprolití‘ má prapůvod ve starofrancouzském „macecrer“ (,zabíjet, porážet dobytek‘). Užití tohoto výrazu pro teroristický útok, jenž se odehrál v indické megalopoli, je vzhledem k jeho brutalitě zcela namístě.
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor Lidových novin, ondrej.tucek@lidovky.cz
