Tři dny poté, co ho zadržela policie kvůli tomu, že nebyl schopen prokázat svoji totožnost, je Týc více než obezřetný a do telefonu nechce kvůli policejnímu odposlechu říci ani svou adresu. Ale nakonec se domluvíme...
O chvíli později mě vysoký hubený chlapík v černém triku vede po venkovních schodech, které se obtáčejí kolem oprýskaného činžovního domu v pražské Libni. Poslední čtyři výškové metry překonáváme po vrzajícím a rezavém točitém schodišti, které ústí na střešní terasu malého půdního bytu. Hned za dveřmi se usazujeme v obýváku.
Tomu vévodí velká plazmová televize, nejmodernější datové úložiště a dvě vysoké reprobedny značky Dynacord. „Mají slušný zvuk. Já nerad říkám, že poslouchám alternativní hudbu, a tak vám radši něco pustím,“ říká Týc s tím, že inklinuje k noiseovým projektům, což je hudební styl založený na šumu, distorzi a zvukové agresi.
Ani k mainstreamu nemá ovšem daleko.
„Klidně si pustím Robbieho Williamse, protože když jsem slyšel, jak nazpíval staré jazzové pecky, tak jsem si sedl na zadek,“ směje se Týc.
K hudbě se dostává především díky internetu a serveruYouTube, na kterýmu kamarádi posílají odkazy. Sám se věnuje vizuálnímu dýdžejingu. „S partou jsme sestrojili vizuální stroj, což je mechanická mašinka, na které jsou kamery a ty snímají skla, která se pohybují v různých vrstvách. Na to pokládáme obrázky a různá pozadí, celé to snímáme a na mixážním pultu k tomu přidáváme strobo efekt. A pak k tomu hledám hudbu,“ vypravuje Týc. Jeho momentálním snem je zaznamenávat různé ruchy nebo lupání a naučit se je ve smyčkách pouštět na speciálním jammovacím zařízení Looper.
Pak se Týc dostává k minulému pátku, kdy ho celkem nevybíravě zadržela policie – dvanáct členů skupiny Ztohoven si díky jednoduchému způsobu úpravy fotografií na občanských průkazech změnilo identitu a půl roku žilo, cestovalo, volilo, ženilo se a vystupovalo před úřady jako někdo jiný.
„Já jsem u sebe měl pas (a myslí tím skutečný pas, se svou pravou identitou), ale chtěl jsem vědět, kam až policajti zajdou. Ale jim šlo jen o to, dát mi za uši, abych už nezlobil. Navíc nám celou uměleckou instalaci rozbili,“ tvrdí Týc.
A knihy, které ho v poslední době zaujaly?
Kvůli projektu Občan K. (v narážce na Kafkův Proces i slovo občanka) si Týc Proces přečetl. „Od kamaráda jsem nedávno dostal knihu Zdeňka Perského Kde domov můj. Perský je recidivista a byl zavřenej za čórky a podvody. Dokonce ho vyhodili pro nezvladatelnost z mírovské věznice,“ říká Týc.
Další vášní Romana Týce jsou autorské knihy, kdy je každá jedním textovým i výtvarným originálem; například ty od umělkyně, která si říká Toy Box. Dokonce sám jednu autorskou knihu připravil. „Bylo to spíš kvůli ženský. Chtěl jsem ji sbalit, a tak jsem jí tu knihu dal,“ říká Týc.
„A sbalil jste ji?“ ptám se. „Jo, vyšlo to. Dnes tady přespala,“ směje se Roman Týc, který se ve skutečnosti jmenuje docela jinak.
***
SLABOSTI
? Nejoblíbenější poloha při čtení: Teď jsem si koupil notebook, který funguje také jako elektronická čtečka knih. Takže jsem zvědavý, jestli budu moct číst v posteli.
? Hudba: The Neverhood (hudba z modelínové počítačové hry z roku 1996), Jan Jelínek, všechny možné bootlegy, Dub FX, Faithless.
