PRAHA Na veřejnosti nemluví jiným jazykem než francouzštinou. Řečí, které se rozhodl zasvětit svůj profesní život poté, co se mu nepodařilo setrvat v čele Senegalu.
Abdou Diouf je od roku 2003 generálním tajemníkem Mezinárodní organizace Frankofonie (OIF), která v tomto roce slaví 40. výročí vzniku. Česko je vůbec první pozorovatelskou zemí OIF, do které se začátkem května vypravil.
„Nebývá tradicí, aby generální tajemník pro Frankofonii oficiálně navštívil některý z pozorovatelských států. Čili je to pro nás premiéra,“ řekl Diouf na úvod setkání s českými novináři. Česká republika s OIF spolupracuje v kulturní, ekonomické i politické oblasti už od roku 1999. Navíc je zde ze všech středoevropských zemí stále největší zájem o studium francouzštiny. A právě úroveň její výuky Dioufa zajímala nejvíce. Během třídenního pobytu navštívil několik škol, kde se vyučuje francouzština, a setkal se s několika politickými představiteli včetně prezidenta Václava Klause.
Při obědě s ministryní školství Miroslavou Kopicovou vyslovil přání, aby se Česká republika zapojila do mezinárodních sportovních her, které OIF každé čtyři roky organizuje. „Když jsme byli mladí, obdivovali jsme vašeho Emila Zátopka, který byl opravdu veliký šampion. Vždycky předběhl Francouze Mimouna, teprve když Zátopek odešel, mohl Mimoun zvítězit. A ještě si vzpomínám na výbornou tenistku Martinu Navrátilovou. Jste zemí sportovců, a proto bychom chtěli, abyste se zapojili. Potřebujeme vysokou úroveň účastníků, aby hry dostaly své jméno ve světě,“ zdůraznil.
Se stavem francouzštiny v České republice byl Diouf víceméně spokojen. „Francouzský jazyk je zde brán vážně, a to jak v oblasti výuky, tak v diplomatickém životě. A opravdu jsem cítil velký zájem a motivaci o upevnění toho, co už bylo v této oblasti získáno a touhu jít ještě dál,“ konstatoval. Daleko skeptičtější však byl, když debata přešla na postavení francouzštiny v mezinárodních organizacích. „To je v současnosti největší problém, protože všude začíná převládat anglofonní přístup,“ povzdechl si. Zdůraznil zejména nutnost zachování národních jazyků. „Je to jakýsi kulturní a lingvistický nádech, který tím světu poskytujeme.
Je potřeba za to bojovat, protože pokud neuhájíme jazykovou rozmanitost, sklouzneme do jednoho jazyka a posléze do jedné myšlenky. Myslím, že by to vedlo k jakési smrti tohoto světa, protože tento svět žije právě díky různorodosti a to je to, co my musíme nadále rozvíjet. Je to těžké, ale ne úplně nemožné.“ V čele Senegalu V době, kdy Diouf vystřídal v čele OIF Egypťana Butruse Butruse Ghálího, měl za sebou pestrou kariéru. Narodil se 7. září 1935 v městečku Louga na severu Senegalu. Po základní a střední škole v nedalekém Saint Louis pokračoval ve studiích práv na univerzitě v Dakaru a později v Paříži. V pětadvaceti letech začal pracovat v Senegalu jako vysoký státní úředník a během 60. let vystřídal mnoho významných politických funkcí. Byl také blízkým spolupracovníkem tehdejšího prezidenta Léopolda Sédara Senghora, který ho v roce 1970 jmenoval předsedou vlády.
Tím bylo zároveň naznačeno, kdo bude Senghorovým příštím nástupcem. Druhým prezidentem Senegalu byl Diouf jmenován v lednu 1981 po dobrovolné demisi svého předchůdce. Zároveň stanul v čele Socialistické strany (PS). V roce 1983 dovedl svoji stranu k vítězným volbám a sám poprvé zvítězil v prezidentských volbách. Podobně uspěl ještě v letech 1988 a 1993. Prohra přišla teprve v roce 2000, kdy byl prezidentem zvolen Abdoulaye Wade. Diouf porážku uznal a se ženou se odstěhoval do Paříže.
Senegal byl kdysi francouzskou kolonií, samostatnost získal v roce 1960. Diouf za svojí vlády s Paříží úzce spolupracoval. Rozuměl si hlavně s prezidentem Francoisem Mitterrandem, se kterým měl velmi podobné politické smýšlení a dopomohl mu k tomu, aby Francie posílila hospodářský vliv na africkém kontinentu. Snažil se ale i zlepšit postavení Senegalu ve světě. Projevil se jako schopný diplomat, který pomáhal k řešení konfliktů v okolních afrických státech. I když se už odmítá vyjadřovat k situaci v domovském Senegalu, spolu s OIF se nadále snaží pomáhat africkým státům v přechodu k demokracii. „Jde to pomalu, nejde to vždycky tak, jak bychom chtěli, ale kde to jde, tam se snažíme tu situaci aspoň trochu popostrčit,“ řekl. „Dělám maximum proto, aby byla posílena demokracie v Africe i v celém frankofonním prostoru,“ uzavřel.
***
FRANKOFONIE
Mezinárodní organizace
Frankofonie (OIF) byla založena
20. března 1970.
Sdružuje 56 členských
a 14 pozorovatelských států.
Mezi nimi je od roku 1999 i Česká
republika. Organizace se snaží
o rozvoj francouzštiny ve světě.
Členy OIF mohou být v současnosti
i země, kde francouzština není
oficiálním jazykem.
