I když ředitel Národního muzea Michal Lukeš tvrdí, že není žádným arbitrem elegance, v otázce oblékání není rozhodně na tenkém ledě. Svou reprezentativní roli při zahajování výstav v muzeu bere natolik vážně, že se obvykle snaží alespoň malým detailem dotknout tématu výstavy. A tak zatímco výstava o zlatém pokladu si vyslouží kravatu dozlatova, expozice o přírodě vyhrává zelenou. „Naučil jsem se, že můžete ovlivnit svůj protějšek i malým barevným doplňkem, jakým je kravata. Například ostře červená se hodí v okamžiku, kdy potřebujete být trochu dominantní, naopak pro uklidnění situace či moderování se dobře hodí modrá barva. Také při setkávání s příslušníky jiných kultur je vhodné vzít ohled na jiné vnímání barev a estetiky. To se pak většinou radím s kolegy v Náprstkově muzeu, jestli není nějaká barva pro hosty z té které země urážlivá či smuteční,“ vysvětluje Lukeš. Svými estetickými poučkami nenápadně ovlivňuje i své okolí: „V naší instituci pracují spíš takoví rozcuchaní badatelé, a tak se s nimi snažím občas velice šetrně zavést hovor na téma zevnějšku. Například jeden můj kolega miluje manšestr, má i celkem hezké manšestrové sako, ale nosí k němu pohorky. Takže mu naznačím, že by si mohl pořídit normální polobotky, a když přijde v hnědém saku s černými polobotkami, tak ho pochválím, že je to velké zlepšení, ale kdyby si k tomu hnědému saku pořídil také hnědé polobotky, bylo by to už dokonalé,“ popisuje své přátelsky míněné rady.
Původní profesí historik si zakládá na detailech, jako jsou třeba manžetové knoflíčky. „Myslím, že taková drobnost pozvedne úroveň celého oblečení. Jen tak mimochodem tím člověk naznačuje, že mu protějšek stál za to dobře se obléci,“ dodává ředitel Lukeš.
1. Brýle – Oxydo
Brýle střídám podle oblečení a podle toho, zda jsem oholený, nebo mám plnovous. K němu se spíš hodí nenápadné brýle bez obrouček.
Nesháním se po známých značkách, necítím potřebu se s jejich pomocí nějak zvýrazňovat.
2. Oblek – Blažek
Obleky si vybírám podle toho, zda se nemačkají – a to nejen při nošení, ale třeba i při transportu v kufru. Může mě vzít čert, když ze zavazadla vytáhnu zmačkaný kus látky a musím po hotelu složitě shánět žehličku. Vyhledávám spíše značky od českých výrobců, protože dobře sedí a vím, odkud pocházejí.
3. Košile – Marks&Spencer
Košile jsou pro mě rychloobrátkové spotřební zboží, nejsem k nim moc šetrný, a tak mají dost krátkou životnost. Nejraději nakupuji v Marks&Spencer, kde je dobrý poměr kvality a ceny. Mám sice také luxusní košile Azzaro, ale pro mě je jich docela škoda. Když mám příliš drahou věc na běžné užívání, ani se v ní necítím.
4. Boty – Baťa
Boty nakupuji u Bati v cenové kategorii kolem dvou tisíc. Beru je jako funkční a praktickou věc, která musí být především pohodlná a také něco vydržet. Občas absolvuji různé inspekční návštěvy na stavbách a instalacích a tam bych s koženými podrážkami asi neobstál. „Baťovek“ mám asi šest párů a naprosto mi vyhovují.
