Největší chvílí prezidenta Kaczynského bylo, když přiletěl do gruzínského Tbilisi, na jehož předměstích stály ruské tanky.
Tanky, které předtím během bleskové invaze už stačily okupovat pětinu Gruzie. Ve chvíli, kdy NATO nereagovalo a Nicolas Sarkozy si v čele unie hrál na neutrála, se Kaczynski plnou vahou hlavy čtyřicetimilionového Polska postavil na stranu pětimilionové Gruzie. Proti Rusku.
O to více lze ocenit, že po tragédii ve Smolensku v sobě Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv našli tolik lidskosti, aby se za Kaczynského modlili. A Putin aby poklekl před jeho rakví. Rusko těchto dnů si zaslouží ocenění, obrovská tragédie Poláků mění mnohé, co se předtím zdálo nezměnitelné. Rusové viděli v neděli polský film Katyň na státní televizi v nejsledovanějším čase. Putin prohlásil, že zavraždění polských důstojníků v Katyni bylo „mstou Stalina“. Medveděv se chystá na Kaczynského pohřeb ve Varšavě. A tisíce Rusů nosí k polské ambasádě a letišti ve Smolensku květy. V Rusku, které za Putina vyhlásilo „osvobození Moskvy od Poláků“ státním svátkem.
Možná se Rusko skutečně mění. Ale Rusové stále okupují pětinu Gruzie. Lech Kaczynski to vidí. I z nebe.
