Soustředění se na správné výsledky a jejich zhodnocení slovy „Děláš to výborně!“, bude mít větší úspěch zejména u osmiletých a mladších dětí. Negativní zpětná vazba ve stylu „Takhle tedy ne!“ zabere spíše u starších školáků. Ti ji lépe zpracují a dokážou se také poučit z vlastních chyb. Podobně, a navíc ještě o něco efektivněji, pracuje mozek dospělých. Tak prezentuje výsledky svého výzkumu vývojová psycholožka Eveline Croneová z univerzity v nizozemském Leidenu.
S kolegy se dlouhodobě věnuje sledování mozkové aktivity u dětí a dospívajících. Před třemi lety založila na univerzitě v Leidenu specializovanou Laboratoř pro studium vývoje mozku. V rámci ní vědci například zkoumali, proč mají adolescenti sklony k riskování a mění často náladu nebo jak děti navazují sociální vztahy.
Fajfka nebo křížek Nyní se tým vedený Eveline Croneovou zaměřil na strategie učení. Výsledky jejich experimentu zveřejnilo zářijové vydání odborného časopisu Journal of Neuroscience.
Účastníci pokusu zpracovávali na počítači logické úlohy a vědci mezitím pomocí funkční magnetické rezonance sledovali, co se děje v jejich mozku, konkrétně v korových oblastech odpovídajících za kognitivní řízení. Aby dobrovolníci v experimentu obstáli, museli při plnění úkolů dodržovat určitá pravidla. Když jejich odpověď svědčila o tom, že regule pochopili správě, objevila se na obrazovce „fajfka“ signalizující úspěch, v opačném případě zablikal křížek. Magnetická rezonance zároveň ukázala, které části mozku se aktivovaly.
Vědci rozdělili padesátku účastníků pokusu do tří zhruba stejně velkých skupin. První tvořily děti ve věku osm až devět let, druhou jedenáctiaž třináctileté. Do „trojky“ pak patřili dospělí ve věku osmnáct až pětadvacet let.
Ukázalo se, že u příslušníků „jedničky“, tedy nejmladších účastníků pokusu, reagují korové oblasti silně na pozitivní zpětnou vazbu, negativní zpětná vazba je však téměř nikdy „nerozsvítí“. Zcela opačný výsledek přinesl experiment u dospělých a částečně i u starších dětí. Detailnější pohled na výsledky prostřední skupiny doplněný o poznatky z dalších šetření odhalil, že dvanáctý rok lze považovat za určitý přelom.
Právě v tomto věku začínají podle nizozemských vědců děti při učení silněji reagovat na negativní zpětnou vazbu.
Sama Eveline Croneová byla výsledkem experimentů překvapená. „Očekávali jsme, že mozky osmiletých dětí budou fungovat stejným způsobem jako mozky dvanáctiletých, jen ne tak efektivně,“ popisuje psycholožka své dojmy v tiskové zprávě univerzity. Nové poznatky mohou mít podle ní velký význam pro učitele i pro rodiče. „Je důležité vědět, jak můžete nejlépe předat informace osmiletým nebo dvanáctiletým dětem,“ poznamenává Eveline Croneová. Dále se domnívá, že pokud by se v praxi zohlednily výsledky experimentu, mohly by i malé děti udělat v porovnání se staršími při učení velké pokroky. Jenom je potřeba zvolit při vštěpování nových poznatků správný přístup.
Čeští odborníci jsou při hodnocení pokusu a případné interpretaci výsledků mnohem opatrnější.
„Účastníků experimentu bylo poměrně málo a plnili pouze jeden typ úkolu. Děti ve věku čtrnáct až sedmnáct let chyběly v pokusu úplně,“ upozorňuje Václav Mertin, vedoucí katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze. U sledované skupiny jedenáctiletých až třináctiletých dětí podle něj navíc nebyly rozdíly mezi pozitivní a negativní vazbou příliš významné. Při vyhodnocování výsledků proto doporučuje zdrženlivost. „Ze studie základního výzkumu nelze vyvozovat jednoznačné praktické závěry,“ zdůrazňuje Václav Mertin.
S tím souhlasí také jeho kolegyně Simona Hoskovcová: „Výzkum by určitě neměl vyústit v doporučení, že do dvanácti let nebudeme dítěti dávat negativní zpětnou vazbu vůbec, a naopak po dvanáctém roce zcela vynecháme pozitivní zpětnou vazbu.“ Je spíše otázkou, co má převažovat.
Podle české psycholožky bychom měli při učení u malých dětí nejprve ocenit, co se povedlo. Negativní zpětná vazba by se měla formulovat méně ohrožujícím způsobem. Například „Tady máš asi chybu, podívej se na to ještě jednou...“ a neříkat „natvrdo“ - tohle máš špatně. U větších dětí zase nesmíme zapomínat na pozitivní zpětnou vazbu. Je ostatně důležitá i pro dospělého.
„Děti mladšího školního věku jsou citlivější na hodnocení - což se odrazilo i ve výzkumu. Jde o jedno z vývojových období, které je důležité pro rozvoj vlastní osobnosti, tedy identity. Buduje se sebevědomí, dítě začíná hodnotit samo sebe podle výkonů, srovnává se s vrstevníky - to v předchozích obdobích tolik nedělalo. Pozitivní zpětná vazba posiluje rostoucí sebevědomí,“ vysvětluje Simona Hoskovcová. U -náctiletých se však myšlení proměňuje. „Starší děti dovedou uvažovat více abstraktně, jsou schopné reflektovat vlastní způsoby chování a myšlení. To jim patrně umožňuje snazší zacházení se zpětnou vazbou,“ poznamenává Simona Hoskovcová. Negativní zpětná vazba není už podle české psycholožky v první řadě ohrožující, a tak ji může dítě přijmout a přemýšlet o tom, co se povedlo a co ne.
Co bylo špatně?
Nizozemští odborníci věří, že data nasbíraná pomocí magnetické rezonance mohou rozšířit existující poznatky o vývoji dětí. „Informace, že jste neudělali něco správně, je mnohem komplikovanější než informace, že jste udělali něco správně. Učení se z chyb je složitější proces. Musíte se totiž sami sebe zeptat, co přesně bylo špatně a proč k tomu došlo,“ podotýká Eveline Croneová.
Můžeme si také položit otázku, zda rozdíl v učení mezi osmi- a dvanáctiletými dětmi souvisí s nasbíráním určitých zkušeností nebo s vývojem mozku. Podle Croneové půjde zřejmě o kombinaci obou vlivů.
***
Mladší děti jsou citlivější na hodnocení, což odráží i výzkum
Učení ordinované podle věku
Jak donutit dítě, aby si osvojilo co nejvíce nových poznatků? Někdy zabere pokárání, jindy spíše chvála. Nejvhodnější recept na učení závisí podle nizozemských vědců z univerzity v Leidenu na věku vzdělávaného dítěte.
„Je důležité vědět, jak nejlépe předat instrukce dětem určitého věku,“ hodnotí výsledky Eveline Croneová, vedoucí týmu
Jak chvála a pokárání „rozsvěcují“ mozek Snímky mozku pořízené při experimentu funkční magnetickou rezonancí ukazují, že pozitivní zpětná vazba působila nejvíce u nejmenších dětí. Negativní zpětná vazba „rozsvítila“ mozek především u dospělých a částečně i u starších dětí.
Účastníkům studie ležícím v fMRI snímači zadávali výzkumníci počítačové úlohy. Skeny ukázaly, které části mozku byly aktivovány.
