ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:15) Dobrý den, myslím, že každý designer mý svůj osobitý systém. Je to kreativní práce, kdy Vám nikdo nemůže říct, jak na to, abyste dostal skvělý nápad. Každému vyhovuje něco jiného a naštěstí si každý může zvolit tempo i styl navrhování. Já pracuji dost dynamicky, každý den mám jinou náplň a projekty se neustále překrývají. Pro všechny ale společné podle mě to, že se začíná u nějakých počátečních koncepčních skic a někdo si poté dělá pracovní modely jiný třeba pokračuje vizualizací v počítači. Důležitá fáze je pak prototypování s výrobci, kde se produkt ladí a vychytávají důležité detaily, což někdy zabere i rok a více podle náročnosti produktu.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:29) Dobrý den, mám s tím samozřejmě osobní zkušenost a myslím, že vybírání studentů do atelieru není vůbec lehký úkol..Hlásí se tam lidi z různých oborů uměleckých i neuměleckých a je těžké hned na začátku rozpoznat, kdo má vyloženě talent, pokud se nehlásí ze střední umělecké. Design je komplexní obor, kde nestačí mít navíc jen talent. Profesoři přihlížejí na celkové působení mladého člověka a hlavně na flexibilitu a originalitu při řešení přijímacích testů a na úroveň při osobním pohovoru. Egoistické mi to tedy nepřijde, je to naopak zodpovědná práce... vedoucí atelieru dává mladým lidem šanci něco dokázat. Někdy právem, někdy třeba jen intuitivně.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:31) Treasury table je výrobkem české firmy Process, pro který jsem ho před pár lety navrhla, můžete se podívat na jejich stránky a objednat online. děkuji!

ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:34) Já jsem nejdříve vystudovala jazykové gymnázium a pak jsem volně přešla na VŠUP do atelieru designu produktů. Používám klasicky základní programy ADOBE pro doplnění a vývoj projektů. Nejvíc však používám CAD programy pro 3D výstupy.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:41) Dobrý den, to je taková častá otázka, na kterou designéři většinou odpovídají dost podobně :) Já to mám tak, že jsem velmi činorodá a vizuální, potřebuji neustále vstřebávat a vyhodnocovat nové zážitky a obrazy. Snažím se žít i pracovat tak, jak to cítím a nenutím se příliš do práce. Mám ale výhodu, že design je mojí vášní, napadají mě věci samovolně, když cestuji nebo potkávám na vernisážích zajímavé lidi. Dávám si věci a zážitky do svých vlastních souvislostí...Snažím se vymýšlet věci tak, abych s nima byla spokojená já a měly svou vlastní hodnotu. Je to o náhodě a prostředí, kde se pohybujete. Někdy vás může inspirovat zajímavý materiál a někdy zase vnitřní pocit, je to různé...

ODPOVĚĎ (16.1.2013 20:56) Záleží na tom, co očekáváte od vlastní tvorby a jak se chcete prezentovat. Nemyslím, že v designu je vzdělání extrémně rozhodující, je však důležité pro rozvoj osobnosti a ujasnění si vlastního směřování. Na umělecké škole poznáte, jak uvažují ostatní studenti i vedení atelieru a obrovsky vás to obohacuje a posouvá. Nicméně si myslím, že kdy máte v soubě touhu design vytvářet, určitě je dobrá volba vystavit svoje výtvory na Designbloku, jež má velkou návštěvnost a dá vám možnost širší konfrontace s ostatními designéry. Osobnost a úspěšnost designera hraje pro firmy určitě velkou roli. Konkurence je veliká a firmy, jež si to můžou dovolit, se snaží profitovat ze spolupráce s velkými jmény. Neplatí však, že by pak byl produkt zákonitě komerčně úspěšný, ale dostane se mu alespoň dobrého PR.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:04) Dobrý den, myslím, že to musí zafungovat všechno dohromady :) Nejdříve musíte mít víru a pevnou vůli v zahraničí vůbec ustát kulturní rozdíly a jazyk, který vám není vlastní. Musíte být pružná a přizpůsobivá i v situacích, kdy se jiní otočí a balí kufry. Pro mě to bylo náročné, protože jsem velmi citlivá a všechno jsem si brala příliš k srdci, nebyla jsem připravená na nevšímavost a lhostejnost. V praze mi bylo moc dobře a Paříž jsem dlouho nemohla strávit. Na druhou stranu jsem měla vůli to zvládnout a proměnila jsem pár důležitých šancí, které mi byly nabídnuty. Neustále vyhodnocuji situace, snažím se být bdělá a jít si za tím, co cítím.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:16) Ahoj, první týdny v atelieru mě jímala nejistota a strach, jestli mě to tam bude naplňovat. Nebyla jsem příliš zvyklá sedět celé dny u počítače. Arik hodně cestoval a každý měl svou samostatnou práci, musela jsem se rychle rozkoukat. Neměla jsem žádnou představu o tom, jak to v takovém studiu může fungovat. Nikdo mě nevodil za ruku, spíš čekali, co se ze mě vyklube a tak jsem chvilku byla nesvá. Byl to docela tlak, když mě ostatní zkoumavě sledovali. Musela jsem si nějak zorganizovat čas a podávat výsledky, které se ode mě očekávaly. Učila jsem se rychle a pak se přirozeně začalo ukazovat, co se ztotožňovalo s mým vlastním přesvědčením a co ne. Následně jsem poznala, co je při tvorbě podstatné a co druhořadé. Když máte tak velké studio jako Arik, musíte věci řešit rychle a ne se jimi zabývat týdny. Není čas na zbytečnosti. Já osobně jsem si pak uvědomila, že bych měla raději menší studio, kde se dokáži projektům více věnovat a hrát si s detaily. (Ostatně : The details are not the details. They make the design // Charles Eames)

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:33) S design managmentem se potkávám prakticky každý den :) V podstatě záleží na konkrétních případech a firmách, ale tady ve Francii mám velké zkušenosti s design managementem, neboť se spousta našich produktů pro francouzké editory/firmy vyrábí mimo Francii. Projekty si koordinujeme sami, zprostředkováváme výrobu osobně a také si přímo hlídáme zpracování a kvalitu. Má to své výhody, ale je to časově náročné. Osobně bych někdy preferovala zakázku pro větší firmu, která je schopná si projekty zajistit a vést sama. V této fázi mého vývoje to beru však jako cennou zkušenost, kdy přes tento management získávám znalosti o technologiích a výrobních postupech, ze kterých jednou budu čerpat. Co se týká rozdílů v práci ve Francii a čechách ... ve Francii všechno zbytečně dlouho trvá! -)

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:40) Já zastávám názor, že všechno máte takové, jaké si to uděláte. Osobní život mám skvělý, mám úžasnou rodinu a přátele, inspirativní prostředí, které jsem si vybrala a kde se ráda pohybuji. Jsem za to moc vděčná... Každý den máme volbu, jak na život pohlížíme. Já mám teď život položený spíše pracovně, neboť mám k tomu dobré příležitosti a jsem svobodná. Mám na to čas a snažím se toho využít. Rodinu zatím zakládat nehodlám, ničemu se však nebráním a mám v sobě pocit, že to přijde právě ve správný čas!

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:47) Dobrý večer, Když se vracím do Čech, pohybuji se většinou jen v Praze nebo trávím čas s rodinou v Tiských skalách v čisté přírodě. Myslím, že Paříž jako jedno z nejvyspělejších kulturních metropolí nelze srovnávat s žádným malým městem či sídlištěm ;) Nicméně do Čech se vracím často a ráda, kvůli milým lidem i tradicím. Mám tu kořeny.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 21:59) Bonjour! :) VŠUP pro mě byla zásadní zkušenost, kterou jsem měla možnost projít. Vysoká škola mi dala volnost a prostor se zorientovat sama v sobě i mezi lidmi ze stejného oboru. Když člověk tu velkou svobodu "přežije" a neztratí se vní, hodně ho to vnitřně posílí. Moje studium trvalo šest let a mám pocit, že to bylo zbytečně dlouho. Každopádně myslím, že nyní je škola na 5 let, dělí se na bakaláře a magisterské studium a je tam dvojí selekce. Za mého studia tam nebyl příliš velký výběr technologií, což mi následně trochu chybělo, ale praxe mě naučila víc než škola :) V Čechách obdivuji například firmu Lugi nebo Brokis, pro které nyní pracuji a od začátku si vybudovaly výrobní zázemí a postavení právě na kvalitních výrobcích a designu.

ODPOVĚĎ (16.1.2013 22:09) U francouzských mužů hodnotím kladně celkový styl a kulturní vytříbenost, je to dané hlavně kulturně bohatým prostředím. Paříž není nadarmo nejnavštěvovanější metropolí a mekkou módy a stylu. Češi jsou zemitější a tradičnější, ale jsou mezi nimi velké rozdíly. Nerada bych to takhle generalizovala...na to jsem v Paříži ještě krátce :)