Stavěli jsme Superstudia, centra Designbloku. Napínavý týden. Celý rok si s kolegyní kurátorkou Janou Zielinski něco vymýšlíte a ono se to najednou začíná zhmotňovat. Do prázdných prostor nastupují lidé, aby je úplně proměnili. Na loňském Designbloku se děti honily pod oblakem z řas od bratří Bouroulleců a klouzaly se po přehlídkovém mole... To byly ty správné souvislosti pro design.
Kdykoliv mám volno, snažím se vypadnout někam pryč, aniž bych věděl kam. Důležitější je, co cestou potkám jen tak mimoděk. S Designblokem to úzce souvisí. Nedávno jsem v Lázních Mšené vyrazil na procházku po cestě, po které jsem nikdy nešel. Najednou jsem byl ve vesnici a netušil ani jak se jmenuje, ani kde leží. V autě bych jí jen tak projel, ale že jsem si ji sám pro sebe pěšky objevoval, byl úplně jiný zážitek. Trval třeba jen půl hodiny, ale byl tak intenzivní! Ty barvy, vítr, kostel, parkoviště kombajnů... Chtěl bych, aby podobně působil na návštěvníky Designblok. Snažíme se vytvořit prostor pro zážitky, které se neopakují. Nejde totiž jen o designérské kousky. Jde o to, jak se s nimi setkáváme.
Když s Janou objíždíme světové přehlídky designu, nikdy nezapomene na nicnedělání. Sedíme v restauraci, jdeme na výlet... I přitom se bavíme o práci, ale člověk najednou všechno vidí z odstupu, vše dostává nové souvislosti, které si - když jste příliš zataženi do děje - nemáte šanci uvědomit. Věci neposunete dopředu, pokud si neuvědomíte plynutí času.
Většinou mi z uplynulého týdne v hlavě zůstane jen pár intenzivních okamžiků, které jsem často ani neplánoval. A tak jsem začal takové okamžiky vyhledávat. Před lety jsem třeba propadl windsurfingu, ale pak jsem zjistil, že stejné uspokojení jako jízda mi přináší čekání na příhodný vítr. Možná dokonce větší. Absolvoval jsem surfařský výlet na Kapverdské ostrovy. Foukalo tam pořád a všechno z kouzla windsurfingu se najednou ztratilo. Nejlepší okamžik byl, když jsme se ztratili v pouštní bouři a pak jen tak seděli a koukali na jednom náměstí nějakého turisticky zcela nezajímavého města. Seděl jsem tam tři hodiny, občas prošel pes, občas proběhly nějaké děti, jinak nic. Nemůžu na to zapomenout. Čas tam byl něčím, čeho se bylo možné až dotknout. A tak by to mělo být i na Designbloku.
O autorovi| zaznamenal Ivan Adamovič
